NEAPOL tepající srdce Kampánie

Znáte tu okřídlenou větu „Vidět Neapol a zemřít!!“ ….a teď co tím chtěl autor říci? Že je tak nádherná a úchvatná, že už nic víc v životě vidět nepotřebujete nebo že je to taková tragédie, že už vám na víc nezbude síla a máte to spočítané? 🙂

No po pravdě, ani jedno není to správné ořechové. Tahle okřídlená věta vznikla v době, kdy se do Neapoli sjížděli námořníci a kromě zboží si s sebou přiváželi také celou řadu nemocí a mezi nimi často i Syfylis…no a tak se mnozí z nich z města už prostě nevrátili.

Upřímně Neapol vzbuzuje mnohé pocity a burcuje emoce, avšak ne vždy ty líbivé. Tohle město je typickým příkladem – „Buď ji miluješ nebo nesnášíš“.  Stačí zabrouzdat po netu nebo v internetových diskuzích a ztratíte se v neustálých dohadech obdivovatelů a odpůrců.

Před naší cestou do Kampánie jsem pročetla spoustu průvodců a blogů, takže jistou představu jsem o tomto městě měla. Itálii miluji nejen pro její historii, krásné moře, památky, hory, jídlo ale především pro její autenticitu. Čím víc na jih, tím lépe.

Jako dítě jsem jezdívala s rodiči do Bibione, které zná i spousta z vás jako místo pro turisty s dlouhými písečnými plážemi plnými slunečníků, z kterého se mimo sezónu stává město duchů, protože v něm nikdo skutečně nebydlí. Slouží primárně pro turisty a s pravou Itálií nemá nic moc společného. Tím ho ale neodsuzuji, i takové místo má svůj účel a pro rodiny s malými dětmi je to díky svým službám a dojezdové vzdálenosti fajn cíl dovolené. Já jsem nicméně později začala objevovat tu pravou Itálii, které musíte přijít na chuť.

Neapol si můžete zamilovat až na ten druhý pohled…….

A Neapol mě přes všechny své neduhy, rozhodně dostala, stejně jako místa v Apulii. Tady se totiž rozhodně a absolutně a přítomně žije. Neapoli je možné dát všemožné přívlastky, ale rozhodně ji nelze nazvat turistickou 🙂  Když mluvíte o Římě, Benátkách či Florencii….řeknete s největší pravděpodobností, že  jsou ta města krásná….k Neapoli se tento přívlastek úplně nehodí, ale zeptejte se mých dětí….“Jaká byla Neapol?“ A dostanete odpověď, Neapol byla boží! 🙂 A ano, to je přesně ono…opravdu byla boží! Jde totiž především o naše očekávání a Neapol si můžete zamilovat až na ten druhý pohled.

Na náš trip jsme vyrazili na konci června a v rámci naší návštěvy jsme navštívili nejen Neapol, ale také ostrov Procida a Ischia. Letenky s Ryanair z Prahy byly za hubičku a my se těšili, jak si užijeme začátek prázdnin.

První dojem

Neapol nás přivítala v odpoledních hodinách 36 stupni ve stínu a dopravní špičkou. Letiště zde je největším letištěm v jižní Itálii, ale je přehledné, má pouze jeden terminál a tak jsme se celkem rychle zorientovali.

Nejjednodušší varianta pro cestu z letiště je využít přímou linku „Alibus“, která vás doveze na hlavní nádraží nebo do přístavu. Jízdenka stojí 5 euro, má platnost 90 minut a je přestupní, tedy z nádraží můžete využít ještě další spoj MHD. Jízdenku lze koupit u řidiče autobusu nebo v trafice na letišti v obchodě Sun Store (je až na konci příletového terminálu). Zastávka autobusu je dobře označena a je naproti letištní hale.

Zastávku jsme našli poměrně rychle, čekala zde už řada lidí. V době naší návštěvy (červen 2022) stále v celé Itálii platilo pravidlo zakrytých dýchacích cest rouškou či respirátorem ve veřejné dopravě. No…v těch třicetistupňových teplotách a v dopravní zácpě, do které jsme se dostali asi 5 minut po opuštění zastávky, to byla vážně „chuťovka“.

Než jsme se dokodrcali totálně ucpaným městem k nádraží – Napoli Centrale, tak na nás nebyla niť suchá. Celou cestu mě navíc bombardovali zprávami na whats up majitelé apartmánu s dotazy, kde jsme? Mých asi deset odpovědí typu…“v autobuse, v zácpě, čekáme na semaforech, už kousek od nádraží„, nebylo evidentně dostačujících.

Konečně nádraží a hurá na apartmán….ale chybička se vloudila, špatně jsme se zorientovali a vydali se na druhou stranu, než bylo třeba. Ubytování jsme měli zamluvené asi 10 minut chůze od nádraží, ale díky špatnému nasměrování jsme si to prodloužili na dvojnásobek a už jsem se fakt obávala, že mě ubytovatel s mou monotónní odpovědí, „už kousek, za chvíli jsme tam“, pošle do háje 🙂

Oblast nádraží a náměstí Piazza Garibaldi je ve všech průvodcích a blozích popisována jako místo s největší koncentrací bezdomovců a lidí s podivnou existencí, plné odpadků, nepořádku a zápachu….a bohužel to tak opravdu je. Z těch míst, které jsme měli možnost vidět, je to to nejvíc odpudivé a nepěkné místo. Tady se člověk moc zdržovat nechce….při bloudění a hledání správné cesty k apartmánu jsme narazili na menší ghetto, ke kterému bych se nechtěla přiblížit ve dne, natož v noci.

Tedy první dojem z města nebyl nic moc…vedro, smog, zácpa, špína, hromady odpadků a podivné existence přežívající s lahví na kusu hadru…..Byla jsem na to připravená, načetla jsem před cestou celou řadu průvodců, ve kterých se o tom autoři zmiňují, tak mě to až tolik nevykolejilo a navíc….co si budeme nalhávat, okolí pražského hlavního nádraží taky není žádná hitparáda, že?

Rozhodně jsme se tím nenechali rozhodit a plni očekávání a těšení se na večerní procházku a hlavně tu nejlepší pizzu v Itálii, jsme konečně dorazili k ubytování.

Ubytování a noční život

Ubytování jsme rezervovala jako obvykle na booking.com a cílem bylo být v dosahu dopravního uzlu, odkud jsme chtěli další den vyrazit směr Pompeje a Vesuv.  Apartmán Luxury se nachází na poměrně rušné ulici Corso Giuseppe Garibaldi. Na bookingu měl hodnocení nad 8,0, možnost zrušení zdarma až do příletu, místo pro úschovu zavazadel a cena pro nás čtyři na dvě noci se snídaní byla okolo tří tisíc korun.

Poměr ceny a kvality naprosto odpovídající. Apartmán byl prostorný, čistý, měl malou ledničku a klimatizaci a v domě byl i výtah. Jediné, co mě nepotěšilo, byl fakt, že zde nebyla vůbec žádná kosmetika v koupelně a to ani obyčejné mýdlo či sprchový gel.

Majitelé neuměli vůbec anglicky, což tedy v Neapoli není až tak neobvyklé, anglicky zde mluví opravdu málo lidí, ale kdo chce, domluví se na všem. Veškerá naše komunikace tak probíhala přes překladač. Hned druhý den jsme pochopili, že nás vůbec nepochopili a na náš dotaz, kam máme jít na snídani, nás poslali úplně jinam, kde bylo v ranních hodinách ještě zavřeno. ….no nic, na podruhé už se to podařilo 🙂 

Trochu jsme se oklepali z únavy z cestování a vyrazili jsme objevovat noční život ve městě.

Teploty, které v jižní Itálii panují už od června, jsou přes den opravdu velmi vysoké a uprostřed města je pobyt mezi 12 a 18 hodinou úmorný. Proto se zde dodržuje poctivě siesta a většina podniků má mezi 13 a 17 až 18 hodinou zavřeno.

Za to večer město ožívá….já jsem osobně měla pocit, že se tam asi ani nespí. Ještě ve čtyři hodiny ráno byl na ulici pod námi takový ruch jako u nás odpoledne v dopravní špičce. Hulákali, troubili…no tak skvěle jsme se fakt dlouho nevyspali.

Atmosféra nočního města nás ale v podstatě okamžitě přesvědčila o tom, že jsme tady správně, že se nám tu bude líbit, protože ten jižanský italský temperament, je přesně to, co máme rádi. Plné ulice lidí, kteří se baví, usmívají, zpívají a žijí.

Našli jsme si půvabnou pizzerii Ristorante A Figilia d’O Luciano kousek od Porta Capuana, což je krásná městská historická brána, která byla navíc večer úžasně nasvětlená. Kousek od této brány najdete také světoznámou pizzerii, která se proslavila díky filmu s Julií Roberts, „Jíst, meditovat a milovat“ – L Antica Pizzeria Da Michele. Tahle pizzerie funguje už od roku 1870 a pizza, kterou zde dělají, je vyhlášená široko daleko.

Pokud byste si sem chtěli zajít, připravte se na obrovské fronty. Je totiž v neustálém obležení lidí, takže když dorazíte, musíte si vyzvednout lístek s pořadovým číslem…bacha je v to Italštině a i italsky vyvolávají, logicky, že?

My jsme zde nebyli, upřednostnili jsme posezení v klidnějším podniku. Když na nás obsluhující číšník usmívající se od ucha k uchu pobrukujíc si nějakou italskou odrhovačku, spustil kanonádu té pravé jižanské italštiny, naprosto jsme mu odpustili, že jsme na jeho příchod čekali skoro asi 20 minut a že nám dvakrát zapomněl přinést objednané pití 🙂

Mimochodem, ať už si dáte pizzu v Neapoli kdekoliv, rozhodně si pochutnáte, tohle jídlo odsud pochází a je to prostě znát. Peče se v peci na ohni a je prostě naprosto famózní a je úplně jedno, který druh si vyberete. Navíc je to levná alternativa stravování, protože pizza, kterou sotva sníte, se dá sehnat už od 6 euro. Mají ji na každém rohu a večer vás její vůně bude provázet po celou dobu toulání městem.

S plnými pupíky jsme se pak už jen bezcílně poflakovali uličkami, nakoupili ovoce a vodu na další den a pak už jen padli únavou.

Druhý den nás čekal přesun do Pompejí a výstup na Vesuv. O tomto našem zážitku vám sepíši v nejbližších dnech ještě jeden článek i se všemi praktickými informacemi.

Pojďme ještě chvíli zůstat v Neapoli.

Doprava

No tak tohle je kapitola sama pro sebe! Je všeobecně známo, že na jihu Evropy a v Itálii především, se na nějaké dopravní předpisy moc nehraje, že? Počítala jsem s tím, že to bude podobné jako v Bari nebo Římě. No tak to jsem se ale přepočítala 🙂

Přejít ulici v Neapoli rovná se adrenalinová hra „kdo z koho“! Tady neexistují žádné dopravní předpisy, troubí se stále a všude….údajně, jak tvrdí místní, ne proto, že by se zlobili a rozčilovali, oni prý troubí pro radost J a já jim to snad i věřím!

Není vůbec výjimkou, že se uprostřed křižovatky zastaví, stáhnou okýnka a prostě pokecají. Že jste na přechodu, neznamená nic, vlastně nevím, proč je mají. Když už náhodou se vám povede prokličkovat mezi projíždějícími auty, tak ještě bacha na skútry, těch je to všude nepočítaně. Jede prostě ten, kdo má víc pro strach uděláno a na jízdní pruhy nebo blinkry se tu fakt nehraje. Jedním slovem chaos…ten vládne nejen dopravě, ale celému městu.

My jsme ale docela přizpůsobiví, takže během půl dne jsme se úplně sladili s místním rytmem a směle jsme „skákali“ vstříc silničnímu dobrodružství. Představa, že zde najdete jedno jediné auto, které není omlácené, je dost velká utopie 🙂

MHD

Co se týče hromadné dopravy. Z Piazza Garibaldi se dostanete v podstatě všude. Je to takový dopravní uzel. Nejpohodlněji se po městě pohybuje metrem.

A nebudete mi možná věřit, ale nikde jsem neviděla hezčí stanice metra než právě v Neapoli. Podobně designově vymazlené stanice mají prý také ve Stockholmu, tam jsem ale ještě nebyla, tak nemohu porovnat.

Metro má 3 linky, zajímavostí je, že tyto 3 linky operují 2 různé společnosti, proto když si kupujete celodenní jízdenku, zvažte, zda potřebujete linku 2, kterou provozuje Unico Campania a na níž vám neplatí lítačka společnosti dopravního podniku ANM (ta jinak platí nejen pro trasy metra 1 a 6, ale i na všechny autobusy, tramvaje a také lanovky, které jsou součástí hromadné městské dopravy).

Pokud se bez linky 2 obejdete, celodenní jízdenka vás vyjde na 3,50€ , pokud chcete využívat i trasu 2, jízdenka stojí 4,50€.

Samostatná vyjde na 1,10€ /1,30€(včetně linky 2).

Jízdenku musíte označit před vstupem do metra … turniket vám ji “sežere” a označenou ji “vyplivne” zase zpět. Jízdenku je nutné označit i v případě cesty vlakem, turnikety bývají někdy až na perónu.

Jízdenky se v Itálii kupují většinou v tabáku, ale v Neapoli je tam často neměli a celodenní se dala pořídit pouze na nádraží. Tedy lépe pořídit hned po příjezdu z letiště do centra.

Design jednotlivých stanic metra je pecka! Nikde jsem ještě hezčí a nápaditější neviděla.

Nejhezčí stanice je Toledo kousek od Španělské čtvrti. I kdybyste nikam metrem nejeli, zajít se do stanice metra podívat, rozhodně stojí za to.

Jídlo

Kromě pizzy, kterou si zde prostě dát musíte, to je vážně povinnost, doporučuji vyzkoušet některé z typických sladkostí, které jsou specifické právě pro oblast Kampánie.

Neapol by nebyla Neapolí bez sladké pochoutky s názvem Babá neboli italsky Babà a fiocchi di neve. Nadýchané rumové těsto ve tvaru houby by byl hřích ve městě pod Vesuvem neochutnat. Měla jsem trochu obavu, jestli nebude dezert příliš suchý, ale rumový přeliv z něj dělá skvělou dobrotu. Původem tento dezert pochází z Polska.

Sfogliatella je další neapolskou lahůdkou, kterou byste rozhodně neměli vynechat. Je to šáteček z křupavého listového těsta nejčastěji plněný ricottou a kandovaným ovocem.

Ochutnejte také místní Granitu – ledovou tříšť, kterou dělají opravdu v mnoha příchutích a je místními velmi oblíbená. Nezřídka večer uvidíte u stánku s granitou frontu, mají ji i v alkoholické verzi.

A když nebudete mít velký hlad, ale spíš byste si dali jen tak něco na chuť nebo mls, na každém rohu v pouličním stánku narazíte na Fritata di pasta, což jsou různé druhy zapečených těstovin ve formě koláče nebo mé oblíbené Arancini di Riso. Jedná se o rýžové kuličky či krokety plněné masem či šunkou, sýrem nebo jinými ingrediencemi. Pořídíte je už od 1,5- 2 eur a na odpolední svačinu či na zahnání malého hladu úplně stačí.

O kávě a zmrzlině asi ani psát nemusím, že? Tu mají vynikající prostě všude. I v té nejzapadlejší části města či na nádraží mají perfektní pákový stroj na přípravu kávy a dost často i svou malou domácí pražírnu. Tady milovníkům kávy fakt nehrozí, že by trpěli nedostatkem kvality 🙂 Nezapomeňte, že i tady platí, že vypít kávu na baru na stojáka, nikoliv u stolu, je levnější.

Jakmile si sednete, započítají vám coperto, tedy příplatek za obsluhu. 

Ceny jsou více než příznivé.V Neapoli se najíte opravdu skvěle a levně. Samozřejmě i zde najdete luxusní a vytříbené restaurace s celou škálou vynikající italské kuchyně a též mořskými plody a to hlavně v oblasti okolo přístavu a promenády Via Partenope, ale obecně lze říci, že ačkoliv si nesmírně pochutnáte, zase tak hluboko do peněženky si nesáhnete.

Cestování s úsměvem(otevře se na nové záložce)

A co v Neapoli vidět? Mrkněte do dalšího článku a inspirujte se k návštěvě 🙂

Nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno líp. Pokud se vám moje články líbí, můžete mě sledovat i na sociálních sítích pro víc inspirace nebo se přidejte do mé FB skupiny Cestuj s úsměvem, šikovně a s úsporou, kde získáte nejen inspiraci, ale také spoustu tipů na travel vychytávky a cestovatelské know-how a především podporu komunity stejně smýšlejících lidí. Srdečně vás do skupiny zvu.