Jarní Mallorca a mých TOP 5 míst

To, co z Mallorky dělá naprosto skvělý výletní cíl, je různorodost tohoto ostrova. Ať už se vydáte do jakékoliv její části, budete překvapeni a objevíte skvosty, které jste nečekali.

Projeli jsme za 5 dní téměř 1000 kilometrů, viděli krásná zákoutí a zálivy, obrovské útesy a jeskyně, tisíc odstínů modré a tyrkysové Středozemního moře, piniové, olivovníkové i pomerančové háje, línou a klidně plynoucí atmosféru zapadlých horských vesniček a měst i živoucí a tepající přímořská střediska a města.

Na Mallorku jsme vyrazili mimo sezónu. Původní plán byl vyjet hned, co syn dopíše přijímačky na střední školu, vyrazit směr Mikulov, co nejlevněji zde přespat a v brzkých ranních hodinách přejet na náš ranní let z vídeňského letiště Schwechat.

Osud tomu chtěl ale jinak a Wizzair začal dělat „brikule“ s letenkami. Zrušil lety do 14 letních destinací a bohužel se to dotklo i naší plánované cesty na Mallorku. Měli jsme na výběr, necháme to plavat a poletíme ve stejném termínu na pár dní do chorvatského Zadaru nebo termín posuneme a koupíme nové letenky od Ryanair.

A protože Baleáry máme fakt rádi, cesty na Mallorku jsme se vzdát nechtěli. Zvolili jsme tedy druhou variantu. Z pohledu finanční stránky to moc ideální stav nebyl….letenky o fous dražší, to by tak nevadilo, ale dost zásadní zdražení jsme pocítili u půjčení auta.

Měli jsme již rezervované auto u Vanrell, s ohledem na velikonoční termín pro nás byla cena 278 euro na 5 dní s plnou pojistkou ještě přijatelná, bohužel posunutí termínu a přerezervování pár týdnů před příletem nás obralo o dalších 120 euro 🙁 to už teda moc levná záležitost nebyla.

Stáli jsme před volbou, že se na to vykašleme a budeme se přesouvat autobusy a nebo to kousneme…..Měli jsme pouze 5 dní a chtěli toho stihnout opravdu hodně…výsledek, auto jsme i za tyto nekřesťanské peníze půjčili.

Nazvala jsem článek TOP 5, ale na mou duši, na psí uši, vám tady můžu odpřísáhnout, že se mi líbilo úplně všude, kam jsme na tomhle malebném ostrově dojeli. Jen velmi těžko se mi vybírá ta pětice.

Místa, která jsem pro vás vybrala, by ale rozhodně všechna dostala 10 z 10 bodů a jestli se na Malorku někdy dostanete nebo se tam chystáte, doporučuji tato místa nevynechat 🙂

Má milovaná Mallorca

Mallorca nás přivítala v polovině dubna slunným počasím a krásnými 23 stupni 🙂 Při přejezdu z letiště jsme si udělali krátkou zastávku u jedné z nejhezčích pláží na severu ostrova, Platja de Muro. Na koupání to teda moc nebylo, foukal studený vítr, ale atmosféra tu byla skvělá a tak jsme zakotvili v baru kousek od pláže a odstartovali stylově naše poznávání 🙂

Většina lidí si tuhle baleárskou krásku spojuje s přeplněnými turistickými letovisky, narvanými plážemi a německými turisty. V plné sezóně se tento obrázek v mnohém blíží realitě, hlavně v jižních částech ostrova v těch vyhlášených turistických oblastech jako je Magaluf či El Arenal. Místa tohoto typu my nevyhledáváme a i když jsme na Malorku přiletěli mimo sezónu, jednoznačná volba pro mě bylo ubytování na severu.

Sever a západ ostrova mě opravdu nezklamal! Mallorca je totiž skvost Středozemí. Její různorodost potěší romantiky, sportovce, umělce, požitkáře i vyznavače adrenalinu. Každý si tu najde, to svoje „wuaw“.

Dříve jsme již navštívili sousední ostrov Menorca a víme, že moře v baleárském souostroví je úchvatné, průzračně čisté a v letních měsících i příjemně teplé. Pláže, zátoky, útesy a všechny odstíny modré a tyrkysové nabízí i Mallorca. Má ale ještě něco navíc.

Miluji hory a miluji moře a kombinace těchto dvou aspektů je pro mne naprostý strop a top záležitost ostrova. Pohoří Sierra de Tramuntana už zůstane mou srdeční záležitostí. Toto krásné pohoří kopíruje severozápadní pobřeží po celé jeho délce od poloostrova Formentor na severovýchodě až k mysu Cap de Cala Figuera na jihozápadě. Jeho celková délka dosahuje zhruba 70 kilometrů a ve své jižní části zasahuje až k metropoli Palma de Mallorca.

Sierra de Tramuntana

Právě tady, v krásném, divokém a skalnatém pohoří, se vypíná Puig Major, která je s výškou 1 445 m n. m. nejvyšší horou Baleárského souostroví. Přímo na vrchol Puig Major se však nedostanete z důvodu přítomnosti vojenských objektů. Vystoupat však můžete na vedlejší vrchol Puig de Massanella (1352 m.n.m.). Trek vám zabere 4 – 5 hodin a ideální variantou je vyrazit k němu od kláštera Lluc.

V údolí mezi Puig Major a Puig de Massanella najdete umělou nádrž Gorg Blau, která se od roku 1971 používá jako zdroj pitné vody pro město Palma a okolní oblasti, společně se sousední přehradou Cubér.

U obou přehrad jsme si udělali krátkou zastávku. U Cubér najdete i piknikové odpočívadlo a je možné se krátce projít podél břehů přehrady. Prochází zde též část trasy GR 221. Trasa přechodu pohoří Sierra de Tramuntana, která začíná v Sant Elm na západě ostrova, sleduje severozápadní pobřeží v délce 120 km a končí ve městě Pollenca. Převýšení GR 221 je cca 5000 výškových metrů a přejít ji trvá v průměru 7 dní.

Tip: cestou k Gorg Blau a Cubér se zastavte na vyhlídce Mirador de Ses Barques.

U Mirador de Ses Barques pohodlně zaparkujete a nádhernou podívanou si můžete užít buď pouze z vyhlídky nebo přímo z restaurace, která se nachází hned vedle ní a věřte, že Tinto de Verano tady chutná prostě báječně 🙂 Je zde i zastávka autobusu.

Cap de Formentor

Místo, kam míří většina turistů, které sever ostrova navštíví? Jednoznačně Cap de Formentor. Pokud se tu nechcete potkat se stovkami dalších lidí, musíte tu být hodně brzo ráno nebo hodně pozdě večer a poslední dobou ani to většinou není zárukou toho, že si toto nádherné romantické místo vychutnáte sami. A ani mimo sezóna vám nižší návštěvnost negarantuje…..možná v zimě by to mohlo být lepší.

Jelikož jsme byli ubytovaní v Puerto de Pollensa, což je asi 15 minut jízdy autem od tohoto místa, měli jsme trochu časovou výhodu. Vyrazili jsme hned po snídani a naše první zastávka byla na vyhlídce Es Colomér.

Tohle je sen…dívat se tu nekonečnou modrou nádheru, útesy, klikatící se serpentiny a pozorovat kozy, které se prohání po skalách, jako by se nechumelilo, co na tom, že je pod nimi několik set metrový sráz. To je pro mne osobně nevysychající studna energie.

Parkoviště bylo kolem desáté hodiny dopoledne ještě celkem prázdné. Disponuje i malým občerstvením.

Z vyhlídky se vám otevře překrásný panoramatický výhled na okolní útesy a moře. Jestli chcete parádní instagramovku, tak tady nebude vědět, kde zapózovat dřív 🙂

Pokud byste chtěli najít vyhlídku bez lidí, můžete zkusit vyjet nebo vyjít ještě kousek výš nad Es Colomér k místu s názvem Talaia d’Albercutx a máte o něco větší šanci, že si tu krásu a romantiku vychutnáte sami.

Když jsme se dostatečně pokochali, chtěli jsme přejet k majáku, ale bohužel cesta byla v posledním úseku zavřená. Nebylo to úplně dobře značeno. Ptala jsem se na recepci a upozorňovali mě na to a dodali, že ale ještě kousek pod maják se dostaneme.

Kousek pod maják znamenalo, že pokud bychom k němu chtěli dojít, byla by to štreka ještě asi 4 km, což se nám teda pěšky po silnici na slunci moc nechtělo.

Od vyhlídky Es Colomér jsme krásnými serpentinami sjeli až k odbočce na Platja de Formentor a odtud pokračovali dál. Od parkoviště u pláže je dle značek zákaz vjezdu cyklistům. Tak to nás teda pobavilo. Cyklisté jsou totiž v této části ostrova naprosto všude…myslím, že je to tady pro ně tak trochu ráj, ale hlavně obrovská výzva zdolat všechny ty kopce a zatáčky.

Obrovská výzva a taky zkouška nervů je to ale především pro všechny řidiče 🙂 Je to fakt docela o nervy….v těch serpentinách nevíte, kdy se vám kdo a kde vyloupne v zatáčce a jestli si to nepomastí z kopce rychlostí 50 km/h prostředkem silnice na svém „vytuněném“ kole.

Od Mirador Es Colomér rozhodně potkáte mnohem více cyklistů než aut a ještě vám s oblibou ukážou prostředníček, když je chcete předjet, protože levá strana vozovky jim nic neříká a úplně nejlepší je jet po středové čáře.

Takže zákaz vjezdu cyklistům je tam jen, aby se neřeklo, že tam nic nedali….všichni na to z vysoka s…., jak na placatý kámen.

No nic, jedeme dál až na moc hezkou zastávku, z které se nám otevírá krásný pohled na Cala Figuera v zátoce. Kousek od ní je Tunel Rocoso a je nám trochu divné, že poměrně hodně aut v krátkém intervalu míří zpět. Dokonce na nás při vyjíždění ze zastávky problikává mladý Španěl v bílém fáru….

Jedenkrát jsem nedala na intuici a hned se nám to vymstilo! Jen co projedeme tunelem, nechtěně se dostáváme do kolony aut…. A to tady fakt nechcete! Tady se prostě ani s tím vaším malým autem z půjčovny neotočíte, při sebevětší snaze to nejde. A už vůbec ne v případě, že před vámi je francouzský zapálený sportovec s naloženými koly v dodávce, který neumí slovo anglicky a s dodávkou tam nemá co dělat, protože vjezd je zakázán nejen cyklistům, ale i všem dalším vozidlům nad 2,5 t.

Zásek na hodinu a poslední možná točna odsud asi 2 kilometry u vyhlídky Mirador del Racó d’en Tomàs a od ní k majáku Faro de Formentor pěšky po silnici další 3, tak jsme to vzdali….. nechtěla bych vidět, jak to tady vypadá v plné sezóně.

Když jsme se nemohli na vyhlídku díky koloně vydat všichni, alespoň polovina naší family k ní došla pěšky a výhled byl famózní. Horší byl poznatek, že celá kolona je tam jen proto, že první auto čeká, až se někdo, kdo zaparkoval na točně u vyhlídky dokochá, odjede a on bude moci zaparkovat místo něj…. Někdy mi to rozum opravdu nebere 🙂

Po tomto „úžasném“ zážitku jsme na chvíli zastavili cestou zpět na uklidnění nervů a odpočinek před odpoledním programem na Platja de Formentor. Krásná pláž se vším zázemím, včetně obchůdku i restaurace. Staví zde i výletní lodě. Parkoviště u pláže je velké, ale placené.

Sa Calobra a soutěska Torrent de Pareis

Rychlá regenerace a vyrážíme dál, směr Sa Calobra. Cesta horami je krásná, samá vyhlídka a hodně kroucení volantem. A věřte, nevěřte, i zde plná cesta cyklistů…. Nevím, zda je mám obdivovat nebo si ťukat na čelo. Před kým tady ovšem zhluboka smekám, jsou řidiči autobusů, to je velký trénink asertivity!

Zastavujeme na dvou vyhlídkách (Mirador de s’Entreforc a Coll dels Reis), rychlé foto a frčíme směr přístav Port Sa Calobra.

Parkujeme na jediném možném parkovišti zde, které je zpoplatněné dle času, který zde strávíte a rozhodně není levné. Zdrželi jsme se něco přes 3 hodiny a platili 9 euro. Od parkoviště jsme sešli dolů do přístavu, k pláži. Je umístěna v krásné zátoce, obklopena skalami a kotví zde soukromé lodě a v průběhu dne též výletní loď, která vyjíždí na okružní plavbu z Port de Sollér. Najdete zde několik restaurací, z kterých už na dálku cítíte čerstvě připravované mořské plody a u cesty si můžete koupit fresh z místních pomerančů.

Z přístavu jsme se vydali k našem druhému cíli dne, do soutěsky Torrent de Pareis, 2. nejdelší soutěsce ve Středozemním moři. Ke kaňonu dojdete během chvíle, cestou z přístavu skrz dva tunely přijdete k pláži O’lla. Je to úzký průzor mezi vysokými skalami. Pláž je kamenitá a velmi oblíbená, takže tu bývá celkem dost lidí. Z tohoto místa se můžete vydat do soutěsky až do míst s názvem Sa Fosca. Celá soutěska je dlouhá cca 6 km a je lemována skalami, které se tyčí až do výše 200 m. Celá oblast je geologickou a biologickou rezervací. Najdete zde až 300 druhů rostlin a živočichů tvořících celých deset procent endemické subtropické fauny a flóry Baleárských ostrovů.

Nádherné scenérie, bizarní vápencové útvary, obrovské skalní bloky spadlé na dno soutěsky, vodní tunely, jeskyně i hluboká jezírka. Místy je nutné překonat cestu zavalenou kameny, místy suchou nohou neprojdete. Soutěska se postupně výrazně zužuje a v jejím konci nebo začátku, chcete-li, u Sa Fosca je už nutné přelézat soustavy kamenů, abyste se dostali dál. Jezírka mohou být hluboká i několik metrů a v úzkých průlezech se výrazně snižuje teplota.

My jsme z důvodu času prošli asi pouze třetinu trasy a i tak to bylo boží!

Ale pozor, pokud byste chtěli projít soutěsku celou, dbejte na maximální bezpečnost a buďte velmi obezřetní. Užijete zde určitě nejen kvalitní boty, ale i jištění či lezeckou výzbroj. Stezka kaňonem je velmi náročná, není zde žádný signál, v letních měsících zde panují vysoké teploty a nebezpečné jsou především mimo letní měsíce bleskové povodně, které v mžiku zatopí soutěsku do výšky několika metrů. Celé zdolání soutěsky pro nezkušené se doporučuje spíše s průvodcem. Lze ji projít oběma směry.

Opravdu jsme si to zde užili a skvělá paella a Sangria s výhledem na záliv byla už jen třešnička na dortu. A víte, že ve Španělsku je 0,5 promile alkoholu tolerance pro řízení? Takže pivko či sklenka vína k obědu či večeři je cajk 🙂

Sollér, Puerto de Sollér a Fornalutx

Jedno z nejpůsobivějších míst celé Mallorky je městečko Sollér a přístav, který k němu náleží. Čeká vás zde krásná architektura, botanická zahrada (Museu Balear de Ciéncies Naturales y Jardí Botánic), útulné kavárny, obchůdky, restaurace a historická tramvaj, která vás doveze do 5 km vzdáleného přístavu a zpět.

Sollér v minulosti sloužil jako důležitý bod pro ochranu pobřeží před piráty, dnes je jedním z nejvyhledávanějších turistických míst na Mallorce. Pokud nemáte auto, dostanete se sem z Palmy buď přímým linkovým autobusem, který vás doveze do přístavu nebo můžete využít cestu dřevěným vláčkem po úzkokolejce tren de Sóller, tzv.“pomerančovým expresem“. Je to technická památka, která pochází z roku 1913, cestou projíždí 14 tunely a překonává značný výškový rozdíl. Cestou můžete obdivovat zapadlé horské vesničky, bujnou vegetaci, krásné výhledy a rozlehlé plantáže pomerančů, což je samo o sobě opravdu ojedinělý zážitek. V nádražní hale Salo Miró v Solléru naleznete kresby a litografie umělce Joana Miróa.

Název města Sollér je odvozen z arabštiny a je vyjádřením pro mísu ze zlata. A má to svůj důvod, oblast je skutečně bohatá, protože je velmi úrodná, daří se zde nejen pomerančům, ale pěstují se zde meruňky, fíky, mandle i datle a v neposlední řadě olivy. A celá řada obchodníků zde dříve právě díky tomu zbohatla.

Stavěli se zde honosné domy, obchodníků s citrusy a v podstatě do dnešní doby je můžete obdivovat nejen na centrálním náměstí. Hlavní náměstí Placa de la Constitución se nachází 100 m po svahu od nádraží. Lemují ho bary, restaurace a stojí tu radnice. Je zde i velký kostel Església Parroquial de San Bartolomé z 16. století s nádherným gotickým interiérem a s modernistickým průčelím.

My jsem sem dojeli naším půjčeným autem a zaparkovali v jednom z placených veřejných krytých parkovišť. Zajímavé je, že musíte zaplatit parkovné dopředu, tedy odhadnout, jak dlouho se zdržíte a podle toho zvolit tarif. Počítejte s částkou od 5 do 8 euro.

Ze Sollér jsme vyrazili historickou tramvají do přístavu Port de Sollér. Tramvaj jezdí pravidelně každou hodinu a má zastávku pod náměstím a u nádraží. Jízdenka v jednom směru stojí 7 euro/ osoba, není rozlišeno, zda dítě či dospělý. Vystoupit můžete v přístavu hned na začátku promenády, u pláže nebo kousek dál v jeho centrální části. Věřte, že tady to budete okamžitě milovat 🙂 Nádherné horské scenérie a zároveň dechberoucí výhled na moře dělá z tohoto místa malý ráj na zemi! Zátoku lemuje písčitá pláž a podél moře se můžete procházet po promenádě plné milých obchůdků, kaváren a restaurací.

Nabídka je typicky středomořská a všude můžete ochutnat především mořské plody. Bývalá rybářská vesnice se zde nezapře. Pokud budete mít trochu času, určitě vám doporučím vydat se na asi hodinou procházku směrem k majáku Cap Gros, odkud se vám otevře naprosto famózní výhled na celý záliv.

My jsme to z časových důvodů nezvládli, čekala nás další zastávka ve Fornalutx a přejezd zpět do Pollency, takže jsem se pouze prošli po přístavu, podívali se k Museu de la Mar, které ač bylo zavřené, nabídlo příjemný odpočinek na vyhlídce pod ním. Pak už nás čekala jen skvělá zmrzlina a káva a cesta tramvají zpět do Solléru.

Fornalutx

Den jsme zakončili návštěvou malé horské vesničky, která je v podstatě územně součástí Sollér.

Fornalutx, to je přesně to místo, kde nepotřebujete nic víc, než být Prostě absolutní přítomnost, toulat se v těch úzkých uličkách, nechat se omámit vůní rozkvetlých květin, ochutnat čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávu, posedět na náměstí a dát si skvělý tapas a drink…. Nespěchat…. Obdivovat popeláře, jak se na těch úzkých silnicích s tím autem vytočí, podrbat kočku za uchem, přiblížit se běžnému životu domácích. Tady se vám na chvíli zastaví čas. Mně se zastavil. Když by se mě někdo zeptal, co na Mallorce určitě nevynechat, tak by to bylo tohle místo.

Fornalutx je kousek od Solléru… můžete sem dojít i příjemnou procházkou pomerančovými a citrónovými háji. Vesnice je zanořená v údolí a obklopená majestátním pohořím Tramuntana. Má asi 700 stálých obyvatel. V jejím středu najdete náměstí Plaça d’Espanya obklopené kavárnami a obchůdkem. Je zde i místní pekárna Panadería de Fornalutx a stará městská věž, která je používána v současnosti jako radnice.

Tip na skvělý Tapas bar – Bar Deportivo přímo na náměstí, malý rodinný podnik se skvělou obsluhou.

Takových kouzelných vesniček najdete na západním pobřeží v horách víc… podobně krásnou atmosféru má i Deiá, Banyalbufar nebo větší Valdemossa, kterou si oblíbili slavné osobnosti jako Chopén či spisovatelka Georga Sandová.

I Fornalutx už ale objevili turisté. Přijeli jsme sem v pozdním odpoledni a šance zaparkovat na jednom ze tří placených parkovišť byla nulová. Nakonec jsme našli místo podél silnice, při výjezdu z vesnice jsme odbočili směrem ke hřbitovu a našli místečko akorát pro nás. A pak vystoupíte z auta, rozhlédnete se a všude jen hory, zeleň a pomeranče. A ta vůně! Škoda že tu vám přes řádky přenést nemohu.

Ostrov Sa Dragonera

Jestli máte rádi ještěrky, tak sem prostě musíte. Asi 800 m západně od pobřeží Mallorky se rozprostírá neobydlený ostrov Dragonera, který je vyhlášenou přírodní rezervací a je v podstatě prodlouženou částí pohoří Sierra de Tramuntana. Jméno Sa Dragonera si ostrov vysloužil zřejmě po svých nejstarších obyvatelích, malých ještěrkách Lilfordových, které místní lidé nazývají “dragones“ neboli draci.

Dostanete se sem z přístavu Sant Elm nebo Port D’Andratx. My zvolili městečko Sant Elm. Zaparkovali jsme na centrálním parkovišti za 4 eura na den a pohodovou chůzí došli k přístavu. Městečko má krásnou atmosféru. Byli jsme zde ale celkem brzo a většina restaurací teprve otevírala. V informačním centru u parkoviště mně slečna poradila, že je nutné si místo na loďce, která nás převeze na ostrov rezervovat a dala nám kontakt na společnost Margarita Cruises, která plavby uskutečňuje.

První spoj na ostrov jede v 9:45 hodin, dále pak po půl hodině a poslední spoj zpět v 16:50 hodin. Cena je 15 euro zpáteční/osoba.

Přímo v přístavu se zrovna chystalo nastupovat několik cestujících, tak jsme se chtěli přidat. Ale ejhle…smůla, přicházeli noví a noví pasažéři, kteří na rozdíl od nás měli již místo rezervované. Museli jsme tedy počkat na další odjezdový čas. Rezervaci jsme udělali přímo u pána na molu a nutností bylo si rovnou zamluvit i čas pro zpáteční plavbu.

Na ostrově Sa Dragonera najdete 4 turistické okruhy. Nejdelší z nich je asi 4,5 km (v jednom směru), zabere vám přibližně 3 hodiny a překonáte převýšení okolo 350 m. My jsme zvolili cestu k majáku Far de Tramuntana, která je v jednom směru dlouhá necelé dva kilometry. Byla to pohodová procházka s překrásnými výhledy na pobřeží Mallorky. První zastávkou na trase byla vyhlídka Da Miranda.

Piniový háječek s piknikovými lavičkami poblíž lákal ke svačině, při které jsme sledovali hemžící se ještěrky. Tihle malí tvorečkové jsou tady opravdu všude, dokonce se uvádí, že jich tu žije až 300 na jeden metr čtvereční. V dubnu, v době naší návštěvy, celý ostrov kvetl a z té zelené nádhery v kontrastu se sytě modrým mořem až oči přecházely.

Cestou jsme míjeli na cestě železný pás, o kterém jsem se později dozvěděla, že je tzv. Pařížský nultý poledník, který v roce 1884 nahradil ten Greenwichský. Symbolicky tak přejdete ze západní na východní polokouli 🙂 Vůbec nás nenapadlo, že je to něco tak ojedinělého a nápis v katalánštině jsme si neuměli přeložit, foto této jedinečné události tedy nemám. Ale ten výjimečný pocit!

Na závěr cesty nás čekal maják Faro de Tramuntana, který byl postaven v roce 1910. Uvnitř majáku je malé muzeum, které si můžete prohlédnout, pokud na začátku trasy v informačním centru požádáte o klíče, což jsme my ovšem v danou chvíli nevěděli. Tak tip pro vás.

Ostrov ukrývá i několik jeskyní, z nichž nejznámnější je Cueva del Moro, na jejímž dně je sladkovodní jezírko, které v minulosti zachránilo nejednoho námořníka. V současnosti se k němu ale nedostanete, přístup je chráněn železnou mříží.

Pobřeží u přístavu na ostrově, kde kotví loď, je skalnaté a je tak ideální pro šnorchlování a pozorování podmořského života. I v době naší návštěvy zde pár odvážlivců brázdilo místní vody, ačkoliv moře bylo ještě velmi chladné, i když venkovní teplota se blížila 24 stupňům.

Cala Mesquida

Poslední páté místo z mé top 5 patří mé oblíbené pláži na severovýchodě ostrova. Cala Mesquida.

Asi takhle, na Mallorce nemůže udělat chybu, ať si vyberete jakoukoliv pláž. Všechny jsou totiž úžasné, překrásné a dechberoucí. Najdete zde malé klidné zátoky zapasované mezi útesy i dlouhé pláže s bělostným pískem a vlnami. Jihovýchodní oblast ostrova v okolí Národního parku Mondragó skrývá opravdové poklady. Avšak místní pláže vyhlášené jako jedny z nejkrásnějších na ostrově, jsou v letních měsících často přelidněné.

Na jihovýchod ostrova nám již v rámci našeho dubnového tripu nezbyl čas, ale sever a severovýchod jsme prozkoumat stihli.

A právě tady najdete pláž Cala Mesquida. Pláž je asi 300 m dlouhá, pokrývá jí jemný písek a břeh omývá azurově modré moře. Pokud je větrno, můžou tu být celkem velké vlny. Na pláži je servis plavčíka i restaurace a to směrem k apartmánovým komplexům. Pokud budete přicházet z druhé strany od dun, které pláž obklopují, přijdete nejdříve do její nudistické části.

Výhodou je, že tato oblast není ani v sezóně příliš přeplněná lidmi a tak si zde užijete pohodovou atmosféru a nemusíte mít obavu, že se vám bude tlačit na ručník soused od vedlejšího slunečníku 🙂

Okolí pláže je opravdu kouzelné. Pobřežní útesy, borovicové háje a především písečné duny, přes které vede cesta po dřevěném chodníčku. Můžete zde využít i jízdu na koni podél pobřeží. Ranč je nedaleko pláže. Romantika jako blázen, no uznejte sami!

Městečko nad pláží je poměrně malé a klidné, ale najdete zde vše, co potřebujete, od zastávky autobusu, přes supermarket až po několik příjemných restaurací a barů. Můžete si odsud udělat také vycházku k další dvěma dostupným plážím, Cala Mitjana a Cala Torta nebo k zřícenině Talaia de Son Jaumell.

V době naší návštěvy pořádně fučelo, moře bylo rozbouřené, na útesech kvetly nejrůznější druhy květin a mraky, které se honily po obloze, dodávaly okamžiku až dramatickou atmosféru. Trochu jsme zmokli a hodně se namočili, protože chuť jít co nejblíže moři byla silnější, než obava, že nestihneme před vlnami včas utéct do bezpečí. Cítila jsem se tu úplně svobodně a pokud bych si měla vybírat na Mallorce místo na letní dovolenou, tak to rozhodně bude v této oblasti.

….tak to bylo mých top 5.... mohla bych pokračovat ještě mnohem déle, protože na všechnu tu krásu jeden článek prostě nestačí.

Chystám pro vás podrobný itinerář s popisem dalších míst včetně užitečných , praktických informací a zajímavostí. Pokud nechcete, aby vám nové články a třeba i právě tento itinerář, unikly, přihlašte si odběr novinek a o všem budete vědět jako první. Sledovat mě můžete i na sociálních sítích, kde mne najdete jak na Facebooku, tak na Instagramu jako Cestování s úsmevěm 🙂

Přidejte do mé FB skupiny Cestuj s úsměvem, šikovně a s úsporou, kde získáte nejen inspiraci, ale také spoustu tipů na travel vychytávky a cestovatelské know-how a především podporu komunity stejně smýšlejících lidí. Srdečně vás do skupiny zvu.

Mapa navštívených míst