Čůrající symboly Bruselu

Když jsem kupovala letenky do Bruselu, příliš mnoho informací jsem o tomto městě neměla. Ale že tam mají čůrajícího chlapečka, to jsem věděla….jako asi většina z nás. Proč je ale zrovna malý kluk, co čůrá do fontány symbolem tohoto města, tak o tom jsem fakt neměla ani tušení.

Samozřejmě že jsme čůrající sochy nemohly při našem toulání Bruselem vynechat. Hned první podvečer jsme se vydaly do centra směrem ke Grand Place, no a právě kousek od tohoto náměstí, na rohu ulic Rue de l’Etuve a Rue des Grands Carmes sošku najdete.

Manneken Pis

Sošku čůrajícího chlapečka hledejte v mapách právě pod tímto názvem. Je docela nenápadná, a kdyby okolo ní nebyl houf turistů, je docela možné, že bych ji prostě přešla.

Taky vám to přijde zvláštní? Všichni nám od mala říkají, že čůrat na veřejnosti se nemá, že je to intimní věc a není dobré očůrávat kde jaký kout a už vůbec ne čůrat do vody 🙂 No a pak přijedete do Bruselu a tady je z kluka, co čůrá do fontány hit! 🙂

A nejen to, tenhle malý klučík je prostě všude…najdete ho na každém rohu v krámku se suvenýry, taky na čokoládě a jako pralinku, na čepicích a tričkách, na těžítkách, na otvírácích vína a můžete si ho domů koupit i jako ozdobu obýváku v různých velikostech.

A to zdaleka není všechno, tento malý, asi 60 cm vysoký „frajer“ má garderobu, že by mu ji mohla závidět samotná královna! Momentálně jeho šatník čítá cca 950 kostýmů/oblečků, přičemž mu každý rok přibude okolo 15 nových. Oblečky jsou umístěny v místním nádherném Městském muzeu (Maison du Roi), které se nachází na Grand Place.  

A nejde jen o obleky typu toreádor, samuraj, pilot RAF nebo třeba pasáček ovcí, některé oblečky mají speciální symboliku, z čůrajícího chlapečka se např. stal už i myšák Mickey v den kulatých narozenin této kreslené postavičky, u příležitosti vstupu USA do I. světové války, oblékl čůrající chlapeček uniformu amerického vojáka, na narozeniny Elvise Presleyho ho spatříte v kostýmu krále rokenrollu a v roce 2004 byl obléknut do trička s portrétem Nelsona Mandely na oslavu ukončení apartheidu. Mazec, že?

A víte, co je ještě větší mazec? Že mu ty oblečky nemůže obléknout jen tak někdo! Má na to svého vlastního garderobiéra. Převlékat ho může pouze k tomu určený ceremoniář, a tím může být pouze naprosto bezúhonný krejčí. My jsme měli to štěstí, že jsme takové převlékání zažily:-) Teda spíš svlékání. Pan krejčí přišel, odemkl mříž a velmi opatrně chlapečka svlékl, takže jsme ho zažily jak oblečeného, tak nahatého…no komu se tohle podaří…haha, prostě top výlet do Bruselu 🙂 Další odpoledne, když jsme kolem znovu procházely, měl samozřejmě na sobě zcela jiný a neokoukaný kousek ze svého šatníku 🙂

Samotná soška si už zažila své. Byla několikrát odcizena, rozebrána a při poslední krádeži se našly jen zbytky úlomků z původní bronzové sošky, a tak byl vytvořen nový chlapeček tak, jak ho známe dnes.

Nucenou pauzu zažívá chudák každoročně v zimě. V tomto období prostě čůrat nemůže. Má to ale zcela logické důvody. Voda by uvnitř sošky mohla zmrznout a roztrhat ji zevnitř a to rozhodně nikdo nepřipustí. V zimě se tedy, stejně tak jako jiné kašny v Bruselu, i tato vypíná. Takže pokud chcete zážitek se vším  všudy,  přijeďte v jiném ročním období.

Výkladů, proč je zrovna čůrající „dvouleťák“ symbolem města je několik….našla jsem jich asi šest …nejvíc mě pobavily tyto tři, tak originální výklady jsem fakt asi nikde jinde ještě nečetla:

• První kamenná verze současné sošky pocházela už asi ze 14. století a byla vytesána na počest malého hrdiny, dvouletého vévody Godfrieda II. Brabantského, který pomáhal v bitvě svým vojákům tak, že se nechal zavěsit do košíku na strom a čůral na hlavu nepřátelským vojákům, kteří to po čase vzdali a tak brabantské jednotky boj vyhrály.
• Druhá verze říká, že při jednom z útoků na město vymysleli nepřátelé plán, který mimo jiné měl za cíl umístit výbušniny u městských hradeb. Nevěděli ale o tom, že je špehuje malý kluk, který jim v nestřeženém okamžiku uhasil zápalnou šňůru tím, že ji počůral, a tak zachránil město před jistou zkázou.
• Třetí varianta a naprosto největší úlet je tento výklad: ve městě se přemnožili krtci a toto přemnožení zarazil jeden klučík tím, že se na jednoho z nich vymočil…jako zázrakem do ráno všichni slepí savci z města zmizeli 🙂

Když zapátráte, najdete těch výkladů a pověstí ještě víc. No proti gustu…znáte to…..Ať už to bylo jakkoliv, faktem je, že bizardnější symbol a výklad v žádném jiném městě Evropy nenajdete.

Jaenneke Pis

Ale tím bizardnost tohoto města rozhodně nekončí. Asi aby to druhé polovičce lidstva nebylo líto, tak si našel chlapeček kámošku, která má stejnou zálibu…čůrá do fontány. Socha čůrající holčičky je z vápence a vytvořil ji v roce 1985 Denis-Adrien Dbouvrie. V roce 1987 byla soška umístěna ve městě.

Jaenneke Pis, neboli čůrající holčička, je asi dvakrát větší a najdete ji o několik ulic dál. Konkrétně na konci slepé uličky Impasse de la Fidelité/Getrouwheidsgan (nebojte, nelámete si na tom jazyk jenom vy…měli jste slyšet moji výslovnost, když jsem se snažila podle google map vysvětlit kamarádce, kam že to jdeme).

V okolí najdete celou řadu velmi oblíbených restaurací a mezi nimi i vyhlášené Delirium Café. V pozdních večerních a nočních hodinách je ulička v obležení místních i turistů, kteří jsou nezřídka značně pod parou…možná i z toho důvodu je soška na noc zavírána a chráněna mříží.

Traduje se, že když hodíte do kašny minci, holčička vás ochrání, tak jsme to raději neriskovaly a něco jí tam taky přihodily 🙂 Co mě fakt fascinovalo, je ten její výraz…schválně se na něj zaměřte…vidíte to? Tu blaženost? ….upřímně přišlo nám to nejen bizardní, ale až trochu „zvláštní“, ne-li úchylné….zvlášť ve večerních hodinách, kdy parta přiopilých turistů nadšeně fotí, pózuje a obdivuje čůrající děcko 🙂 🙂

Na druhou stranu, je to vlastně naprostý odraz reality. Když si zvědomíme situaci, kdy fakt nutně potřebujeme na záchod a pak přijde úleva, když se tam konečně dostaneme, většina z nás bude mít v obličeji přesně tak slastný výraz blaha a úlevy jako soška čůrající holčičky, takže reálnou podobu ji rozhodně upřít nelze…. 🙂

Zinneke Pis

No a do třetice všeho dobrého. Poslední sošku se symbolikou močení najdete v Bruselu na rohu ulic Rue des Chartreux/Kartuizersstraat a Rue du Vieux-Marché/Oude Graanmarkt. Pochází z roku 1998 a pojem „zinneke“ znamená v bruselské vlámštině psího křížence. Tato socha není fontána, tedy nečůrá, jen symbolizuje typický psí postoj při této činnosti. My jsme okolo ní procházely pouze jednou, když jsme se vracely z večerního centra do ubytování a socha byla modře nasvětlena, není na ní nic moc zvláštního a ani v jejím okolí, klidně ji při toulkách Bruselem vynechte.

Čůrající kultura má své kořeny

Není to jen tak náhodou, proč se zrovna „močení“ stalo v Bruselu národním symbolem. Kromě již výše zmiňovaných soch, tady mají totiž ještě pár dalších neuvěřitelných míst.

Tématika moči má navíc v Bruselu historické souvislosti. Močí se tu v minulosti nejen hnojilo, ale používala se také na v barvířském řemesle při barvení látek.

Navíc v Belgii poměrně často prší, je tam dost vlhko a taky se zde holduje pivu. Mimochodem věděli jste, že Belgičané mají druhou nejvyšší spotřebu piva na světě? Cca 182 l na osobu ročně. Hádejte, kdo je první? No ano, jsme to my, Češi, o fous jsme je předběhli se statistikou 186 l na osobu! No a jednoduše, když se člověk prolévá pivem….(a můžu vám říct, že v Bruselu je už středeční večer takový malý pátek, tak narvané centrum a hospody u nás v týdnu fakt nezažijete)….tak potřebuje častěji na wc, to je celkem přirozené.

No a tak aby nebyl očůráván každý druhý roh, už v dávné historii nějaké pomazané hlavy vymyslely, že bude fajn zajistit v centrum města veřejné latríny. Tak nebylo by na tom nic moc zvláštního, kdyby tyto veřejné záchodky nevisely na jedné z významných památek Bruselu, a to na kostelu Sv. Kateřiny (Église Sainte-Catherine) v samém srdci města 🙂 Ano čtete správě, Brusel je jediným městem na světě, kde mohou muži očůrávat veřejné památky zcela legálně a beztrestně 🙂

Já jsem na tuto informaci bohužel přišla až doma po návratu, což mě skutečně mrzí, protože takovou raritu asi jen tak někde už nenajdu. Dočetla jsem se, že latríny jsou zde od nepaměti a jejich zřízení bylo inspirováno antickým Římem a starověkým Egyptem, kde se budovaly tzv. latrínové arény – představte si do kruhu uzpůsobené lavice s otvory, kde se probírala politika a veřejné zájmy….no nevím, jestli i v Bruselu se u latrín řeší politika a obchod, ale každopádně tyto veřejné záchodky jsou zcela funkční a používané.

Záchodky jsou v provozu 24/7 a jsou udržovány v čistotě technickými službami. Dámy ovšem mají smůlu, je to čistě pánská záležitost…pravda genderově trochu nevyvážené, ale asi to mužské části populace s radostí přenecháme, myslím, že se mnou něžné pohlaví bude souhlasit.

A co takhle „Zizi“?

Aby toho všeho nebylo málo, tak v rámci street art umění, kterého je v Bruselu k vidění opravdu hodně, vznikla v roce 2016 na jedné z budov obří malba pánského penisu. Je k vidění u rušné křižovatky v Saint-Gilles u zastávky Barriere, na dohled je velmi oblíbená a vyhlášená „hranolkárna“ a katolická škola…pět minut chůze od slavné radnice na Grand Place 🙂 Místní tuhle neobvyklou malbu pojmenovali „Zizi“ a tento kontroverzní streetart rozpoutal mnohé vášně. Nicméně malby se zastal údajně i místní ministr kultury s hláškou, že „každý projev kreativity ve městě je důležitý“ 🙂

Viděly jsme všelijaký streetart, ale tento jsme teda minuly, takže foto nemám….nicméně, pokud si do googlu zadáte „bruselský zizi“, tak v obrázcích náhledy najdete 🙂 Může se to zdát šokující. Na druhou stranu, když může Amsterdam holdovat kačenkám, vibrátorům a všemožným i nemožným sexuálním pomůckám, které se s velkou pompou vystavují ve výlohách mnoha obchodů, proč by nemohli mít v Bruselu obří falus na baráku, že? A pak že cestování po Evropě je nuda!

Nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno líp. Pokud se vám moje články líbí, můžete mě sledovat i na sociálních sítích pro víc inspirace nebo se přidejte do mé FB skupiny Cestuj s úsměvem, šikovně a s úsporou, kde získáte nejen inspiraci, ale také spoustu tipů na travel vychytávky a cestovatelské know-how a především podporu komunity stejně smýšlejících lidí. Srdečně vás do skupiny zvu.