Vzpomínky na Irsko

Před nějakou dobou jsme na své facebook stránce uveřejnila vzpomínkové fotky z irského Dublinu, který jsme s manželem navštívili už před asi 17 lety, ještě bezdětní a za svobodna. Příspěvek vzbudil celkem dost ohlasů a jak už to tak bývá, na co myslíme, to přitahujeme, a tak se mi v poslední době často objevují v notifikacích nabídky letenek do Irska, našla jsem několik zajímavých blogerských příspěvků z této úžasné země a nakonec před nedávnem syn dorazil ze školy s informací, že má příležitost vyjet na začátku nového školního roku na zájezd právě do Irska 😊Při odesílání přihlášky na školní zájezd jsme společně nahlédli na detail programu. Většinu z míst, která mají do programu zahrnuta, jsme při naší návštěvě Irska navštívili též.

---

Bylo to moc milé připomenutí a ráda jsem se vrátila ve vzpomínkách. Při některém ze stěhování jsme někde ztratili CD s fotkami, které jsme si s Irska přivezli. Protože jsme však v té době fotili ještě klasickým foťákem (měli jsme takový malý digitální Olympus), tak jsme část fotek nechali vyvolat a já se s chutí pustila do listování albem.

A tak mě napadlo, proč vás nevzít v těch vzpomínkách na Irsko s sebou? Možná se někdo z vás do Irska chystá, což opravdu vřele doporučuji, a tak sepsání tipů a inspirace, co zde při návštěvě nevynechat nebo co bych já osobně doporučila navštívit, mi přišlo jako fajn nápad. Tedy, prosím, příjemné počtení…..

Jak už jsem zmínila, foto v digitální podobě nemám, fotografie v článku jsou tedy kombinací stažených nebo koupených fotografií z fotobank a část je sken fotek z našeho klasického fotoalba. Kvalita to není valná, ale pro představu a navození atmosféry to, doufám, bude stačit.

Naše cesta za Kelty

Tento náš výlet v počátcích našeho vztahu, byl v podstatě takovou zkouškou, jak nám to bude klapat, když spolu budeme muset fungovat 24 hodin 14 dní v kuse. Byli jsme zamilovaní, moc jsme se těšili, ale teprve se poznávali a vlastně vůbec netušili, jestli si během pár dní nepolezeme pořádně na nervy.

Nešlo o individuální cestu, v té době jsem o cestování na vlastní pěst moc nevěděla, a ačkoliv jsem s touto myšlenkou koketovala, nesebrala jsem ještě tolik odvahy, abych něco takového podnikla. Vyrazili jsme tedy s cestovkou. Nebyla to ale klasická cestovní kancelář. Šlo o agenturu, která nabízela netradiční poznávací cesty pro mladé lidi. Mohli jste klidně vyrazit sami a sdílet stan a náklady na jídlo s někým dalším, kdo na tom byl stejně jako vy…poznali jste se ovšem až u autobusu 😊

Vlastně takový předchůdce dnešních cestovatelských seznamek a skupin na FB, kde se navzájem hledají spolucestující. Cestovka funguje dodnes, jen v současné době jde už o uznávanou a renomovanou cestovní kancelář, která podniká poznávací zájezdy do mnoha destinací, autobusem nebo letecky. Jmenuje se CK Mundo a letos slaví již 25 let od svého vzniku. Filozofie, kterou její zakladatel (v době naší cesty ještě student VŠUT) vyznával, nám byla blízká a forma zájezdu byla ideální variantou.

Neměli jsme totiž nikterak striktně naplánovaný program. Vlastně to byla taková alternativa organizované cesty, kdy si každý mohl zvolit vlastní priority v programu dne. Vždy pro nás měl Robin, náš průvodce, nachystané dvě varianty. Mohli jsme si vybrat, zda se na některou přidáme nebo jsme si jednoduše mohli udělat program zcela vlastní. Takže když jsme se rozhodli, že je fakt hnusně a místo šplhání po kopcích zůstaneme v pubu a budeme popíjet celé dopoledne Guinness, nikoho to nepřekvapilo a už vůbec to nikomu nevadilo, většinou se k nám ještě někdo přidal😊

Stačilo jediné, být v domluvenou dobu na místě srazu, odkud jsme se přesouvali dál do kempu.

Do Irska jsme jeli autobusem a téměř každý den spali na jiném místě v jiném kempu. Rozhodně nic odpočinkového. První dvě noci na cestě, spánek v autobuse nebo na lodi, pak vždy stejný scénář…celý den na nohách a milión zážitků, večer kemp – postavit stan, uvařit večeři, popít, pokecat a padnout za vlast, abyste ráno mohli zase brzo vstát, udělat si vydatnou teplou snídani, sbalit saky paky včetně stanu a přesunout se k dalšímu cíli.

Díky tomuto celkem náročnému modelu jsme ale stihli vidět za 10 dní v Irsku obrovské množství věcí. Projeli jsme celý jih a jihozápad ostrova a vnitrozemím se směřovali pak zpět na východ do Dublinu. Z ostrova jsme „ochutnali“ opravdu mnoho. Vůbec navštívit jsme nestihli pouze sever, který byl ale v té době relativně nestabilní a politické nepokoje tam byly velmi časté….tak nám to ani moc nevadilo.

První zastávka na naší cestě byla ve Velké Británii. Druhý den po tom, co jsme odjeli z ČR nás ráno přivítalo krásné bělostné skalnaté pobřeží Doveru. Odsud jsme se přesunuli do Oxfordu, kde jsme si s ostatními kolegy spolucestovateli dali první zastávku.

Ze začátku dne jsme byli tak nadšení a natěšení, že jsme si ani nevšimli, jak moc jsme unavení 😊 Prošli jsme si celé centrum města, univerzitní campus, který je vlastně takové městečko ve městě, podívali se k botanické zahradě a do Univerzitního přírodovědeckého muzea, která má mimochodem naprosto skvělé expozice a vstup je do něj zdarma.

Odpoledne jsme se poflakovali po univerzitním parku a naprosto odevzdaně zde usnuli pod jedním z krásných rozložitých stromů😊 Asi bychom toho stihli za den vidět víc, ale únava byla prostě silnější než vůle ji překonat a ten odpočinek nám opravdu prospěl.  Čekal nás přejezd k dalšímu trajektu a noční přeplutí do Irska, kde jsme se ráno vylodili a pokračovali hned na prohlídku hradu v Kilkenny, čímž započalo naše irské putování.

Synonymem Irska je pro mne krásná drsná příroda, kamenné stavby, Guinness a keltské kříže s propracovanými ornamenty a silnou energií na každém rohu. Tahle země má rozhodně co nabídnout.

Místa, která byste neměli minout

Kilkenny

Irsko nás přivítalo opravdu královsky. Hned první den nám nabídlo zážitky z tohoto velmi atraktivního irského města, jehož hlavní charakteristikou je jeho středověký vzhled.

Cill Chainnigh, jak se nazývá Kilkenny v Irštině, existovalo již od 6. století a bylo ve středověku neoficiálním hlavním městem anglo-normanského Irska, dokonce tu sídlil parlament. Přezdívalo se mu též „mramorové město“. Černý vápenec v místní katedrále působil tak, že zdi měly podobu mramoru a od této skutečnosti byla přezdívka odvozena.

Městečko je plné úzkých uliček, barevných domů s útulnými restauracemi a obchůdky a dominuje mu gotický kostel sv. CANICE s okrouhlou 30 m věží, na kterou můžete vystoupat a dopřát si tak úchvatný pohled na celé město. Zcela jistě neminete také KILKENNY Castel a za zmínku stojí též dominikánské černé opatství nebo místní pivovar Brewery, který je ve vlastnictví firmy Guinness.

Na pivko zajděte třeba do KYTELERES INN. Tato hospůdka má zajímavou historii. Je spojena s rodem Kytelerů, především s madam Alice Kyteler, jež byla obviněna z čarodějnictví a kacířství. Dozvíte se zde něco o vaření lektvarů a možná i 700 let starý příběh, který zahrnuje vyprávění o výrobě první irské whiskey 🙂

Rock of Cashel

Až se nabažíte dostatečně města, doporučuji si udělat výlet do asi 50 km vzdáleného ROCK OF CASHEL. Jde o jeden z nejzachovalejších křesťanských areálů Irska. Soubor věží a cimbuří stojí na vyvýšenině , je tedy vidět krásně již při příjezdu. K tomuto místu se vztahuje legenda. Rock vznikl prý díky ďáblu, který letěl kolem a upustil údivem kámen, který dopadl do míst, kde sv. Patrick stavěl klášter a utrhl trojlístek, který symbolizuje boží trojjedinost. Kdo ví, jak to bylo? 🙂

Celý areál působí velmi impozantně, vstoupíte do něj přes tzv. Síň farářů a v přízemí budovy najdete originál kříže sv. Patrika. Původně stával venku (tam je dnes replika). Podstavec kříže sloužil prý ke korunovaci králů z Munsteru.

Pokud vám zbyde trochu času, tak na úpatí Rock of Cashel najdete kouzelnou malou hospůdku s obchůdkem se suvenýry s názvem Granny’s Kitchen, kde si můžete dopřát odpočinek s výhledem na Rock.

Mount Brandon

Další den jsme strávili v NP KILLARNEY, o kterým se více zmiňuji níže v článku. Poté jsme se přesunuli na poloostrov Dingle, kde jsme v následujících dnech absolvovali výstup na MOUNT BRANDON, 2. nejvyšší horu Irska. Toto pohoří je opravdu nádherné. Celý horský hřeben je dlouhý 10 km a za svou podobu vděčí především ledovcům. Okolí hory je vhodné pro pěší turistiku a dokonce i pro cykloturistiku. Na vrcholu hory (952 m.n.m.) končí tzv. „silnice světce“, která je zasvěcená právě sv. Brendonovi, jež byl řeholníkem žijícím v 6. století.

My jsme se až nahoru nevydali, počasí nám ten den příliš nepřálo a tak jsme se trhli od skupiny a vystoupali jen část treku. Za slunečného počasí jsme dorazili přes klima „totální prádelny“ do poměrně husté mlhy, přes kterou jsme nic moc neviděli. Naše těšení se na výhledy tak vzalo za své. Při sestupu se nad námi ale svatý Petr trochu smiloval a na chvíli mlhu rozpustil, abychom si mohli prohlédnout alespoň údolí pod námi.

Dingel

Chuť jsme si ovšem spravili návštěvou DINGLE. Tohle kouzelné rybářské městečko je výchozím bodem pro objevování míst stejnojmenného poloostrova. Je charakteristické barevnými domky a delfíny, kteří se tady, nedaleko přístavu začali objevovat kolem roku 1984. Tehdejší delfín, který se sem údajně pravidelně vracel, dokonce dostal jméno, Fungie a doprovázením místních lodí započal tradici turistické atrakce – výlety za delfíny 🙂

My jsme si výlet nechali ujít, ale užili jsme si poklidnou atmosféru přístavu a naprosto luxusní Fish and Chips! Navštívit zde můžete také komplex akvárií s mořskými živočichy a korály a město je známé i svými závody tradičních irských kánoí.

Slea Head

Při návštěvě poloostrova Dingle určitě nevynechte mys SLEA HEAD. Již samotná cesta k mysu je parádní zážitek. Část cesty vede po tzv. DINGLE WAY (pobřežní trasa dlouhá 179 km). Kromě úžasných výhledů na členité pobřeží a Atlantik si užijete i procházku typickou irskou krajinou. Políčka oddělená kamennými zídkami a ovečky vás budou provázet po celou dobu.

Na Dingle Way můžete nastoupit u Irish famine cottage, což je kamenná chata představující rustikální památník jako připomínku tragédie hladomorů v Irsku. Nedaleko je i parkoviště.

Cestou k mysu narazíte na nejrůznější pozůstatky původních keltských kruhových obydlí, tato oblast byla totiž osídlena již v mezolitu a dokonce zde býval středověký keltský stát. Byla zde odkryta celá řada archeologických nalezišť. Prohlédnout si můžete např. i MENHIRY, což byly modlitební kameny s původním keltským písmem OGHAM. Jeden takový je například v Reask Monastic Site, kde se kromě menhiru uchovalo též torzo kruhové pevnosti.

Samotný mys Slea Head je nejen nejzápadnějším místem poloostrova Dingle společně s Dunmore Head, ale také naprostým foto pointem oblasti. Z mysu se vám otevře výhled na Blasketské ostrovy.

Obdivovat můžete krásné pláže a pobřeží. Pohled na ně láká ke koupání. Sejít na pláže lze, ale Atlantik je v těchto místech velmi studený i v letních měsících a též bývá hodně rozbouřený. My jsme se o kousek dál na jedné z pláží zastavili, ale voda byla tak ledová, že jsme tam vlezli jen po kotníky. K tomu si ještě představte silný vítr a máte kombinaci, která říká, bez neoprenu ani omylem 🙂

Gallarus oratory

Asi 20 km od mysu Slea Head směrem do vnitrozemí se dochovala jedna z nejpůsobivějších ranně křesťanských památek na poloostrově Dingle. Jde o malou kapli GALLARUS ORATORY, která leží v přístavní zátoce nedaleko městečka Ballyferriter. Na první pohled vás udiví, jak dokonalý má tvar a jak je zachovalá. Zajímavá je především z architektonického pohledu.

Má tvar převráceného člunu a byla postavena z kamenů kladených na sucho, bez jakéhokoliv pojiva, na sebe do tvaru nepravé klenby. V jedné části je sem zasazen portál, který slouží jako vchod, oproti němu je jedno malé okno. Ačkoliv není použit žádný pojící materiál, vnitřek kaple je ochráněn před vodou a veškerými venkovními vlivy počasí. Obdobnou stavbu jsme viděli též na Menorce. Tzv. Naveta z doby neolitu sloužila jako hrobka a má též podobu převrácené lodi.

Samotná cesta k oratoři je zážitkem. Je totiž lemována fuchsiemi, které tvoří až dva metry vysoký živý plot a v době jejich květu je to úchvatná podívaná.

Nedaleko oratoře je možné navštívit též GALLARUS CASTLE z 15. století. Je to čtyřpatrový obdélníkový věžový dům v hrabství Kerry a je velmi zachovalý. Překvapilo mě, kolik místa ta budova ukrývá a jak mistrně je postavena. V domě je velmi příjemná teplota, což mě u kamenné stavby udivilo…..při návštěvě většiny našich hradů většinou klepu kosu, tady mi bylo fajn.

„Kdo nebyl na západě Irska, v DOOLINU, jakoby v Irsku nebyl„……….

Doolin

„Kdo nebyl na západě Irska, v DOOLINU, jakoby v Irsku nebyl„. Tak přesně tuhle větu nám řekla jedna milá Britka v hospůdce v Clifdenu při povídání o cestování Irskem nad několikátou pintou Guinnessu. Nedokážu pravdivost té věty posoudit, ale vím, že jsem šťastná, že my jsme Doolin nevynechali.

Tohle místo je totiž absolutní srdcovka. Jestli jste někdy četli nějaký romantický příběh z Irska, tak byl stoprocentně zasazený do kulis této oblasti ostrova. Oblíbenost vesničky roste, a to především díky nedalekým Mohérským útesům – CLIFFS OF MOHER, které jsou jednou z nejnavštěvovanějších přírodních lokalit Irska.

Kouzlo Doolinu spočívá hlavně v jeho atmosféře. Rozhodně doporučuji se tu nejen zastavit na otočku, ale strávit tu o něco delší čas. My jsme přenocovali v nedalekém kempu a procházky v okolí téhle malebné vesničky byly jedním z nejhezčích okamžiků na naší cestě.

Doolin je pověstný nevšedními hudebními zážitky. Ve zdejších malých hospůdkách si můžete večer poslechnout směsici hudebních stylů a poklábosit s lidmi z různých koutů světa. Milovníci tradiční lidové kultury si tu přijdou na své. Housle, flétna, píšťala a unikátní rytmus tradičních irských písní přímo vybízí k tanci a uvolněné atmosféře.

Ještě než si připijete s Guinnessem, vydejte se na vycházku podél útesů a možná se vám poštěstí, stejně jako nám, vidět na obzoru při západu slunce skákat v moři delfíny….kdyby mně o tomto přírodním „kýči“ někdo vyprávěl, tak mu, nevidět to na vlastní oči, nebudu asi věřit.

Cliffs of Moher

Odhaduji, že 99 % lidí mířících do Irska chce navštívit a na vlastní oči vidět MOHERSKÉ ÚTESY. A já se jim tedy opravdu nedivím. Pohled na ně je totiž dechberoucí.

Tyto mořské útesy v délce 8 km, o něž se tříští vlny Atlantiku jsou v nejvyšším bodě 214 m vysoké. Typické je pro ně, že jsou velmi nestabilní, protože se skládají z měkké břidlice a pískovce, a proto na nich žije i minimum ptactva a rostlin. Pokud je pěkné slunné počasí a dobrá viditelnost, dohlédnete na Aranské ostrovy, Galwayský záliv a vrcholky pohoří Connemara.

My jsme na pěkné počasí štěstí neměli. Při návštěvě Mohérských útesů lilo jak z konve. Ale i to mělo svou nenapodobitelnou atmosféru. Stát na jednou z kamenů a dívat se dolů do hloubky okolo 100 m na burácející oceán, bylo připomenutím, jak mocná je příroda a jak jsme my oproti ní nicotní.

Pobřeží v okolí je nechvalně známé i mezi námořníky. Jsou zde totiž silné podmořské proudy a tak málokterý kapitán si troufne do blízkosti útesů. O potopených a ztroskotaných lodích se zde vypráví řada legend a příběhů.

Útesy jsou staré víc jak 300 milionů let a vznikaly postupně. Dříve to v této oblasti vypadalo jinak. Panovalo zde teplé až subtropické podnebí a tekla zde řeka vlévající se do oceánu. Díky záplavám se různé sedimenty z pevniny v ústí řeky usazovaly a řeka se rozšiřovala a v průběhu miliónu let se zde zformovaly tyto útesy.

Z Doolinu se k nim můžete vydat asi 13 km vycházkou. Terén není náročný, ale chce to dobré a pevné boty. Na nejvyšším bodě útesů najdete vyhlídkovou věž O’Brians Tower, která byla vybudována v roce 1835 a má pouze dekorační účel. Mohérské útesy ročně navštíví až 1,5 miliónu turistů.

Od Mohérských útesů se pak dál můžete vydat prozkoumat oblast národního parku BURREN.

Croagh Patrick

CROAGH PATRICK je svatá poutní hora vysoká 765 m. Každý věřící a poutník by měl alespoň jednou vystoupat svatou pouť na tuto horu, kde podle pověsti svatý Patrick provedl akt vyhnání všech hladů z Irska. Tradičně se poslední červencovou neděli vydává na horu tisíce poutníků, zbožných Irů, aby zde sv. Patricka uctili. Ti nejvěrnější se vydávají na cestu z 40 km vzdáleného opatství Ballintuber Abbey a absolvují ji bosi. Většina poutníků též věří, že hlína z Croagh Patrick je ochrání a tak si část odnáší domů jako suvenýr.

Turisté se většinou na vrchol vydávají od parkoviště, které je nedaleko památníku obětem „Velkého hladomoru“ během kterého v zemi zemřelo v polovině 19. století, jak se odhaduje, téměř 1,5 milionu lidí (z tehdejší 8 miliónové populace). Další 2 miliony hladomor vyhnal ze země. Jeho příčinou byla neúroda brambor, které tvořily primární zdroj potravy pro Iry, ve spojitosti s ničící britskou politikou, neschopností a neochotou Británie Irsku pomoci.

My jsme se rozhodli túru neabsolvovat. Vrchol hory byl schovaný v mlze a již od úpatí se táhla procesí lidí, která nás od návštěvy a cesty nahoru odradila. Prošli jsme se v okolí památníku, občerstvili se v The Tavern Bar & Restaurant a zakotvili na BERTRA BEACH. Každopádně pokud bude pěkné počasí, věřím, že výstup na svatou horu má svou neopakovatelnou atmosféru a nabídne moc hezké výhledy na okolní krajinu. Pro věřící katolíky nabývá tato cesta ještě obrovského duchovního rozměru a jistě se může stát výjimečným životním zážitkem.

Gallway

Pokud máte rádi města a jejich atmosféru, tak nesmíte vynechat zastávku v třetím největším městě Irské republiky, v GALLWAY. Necelých 10 % obyvatel zde stále mluví původním jazykem, tedy irštinou, což je v současnosti poměrně velké číslo. Irštinu v zemi obecně již zcela nahradila angličtina. Irská vláda dokonce v dřívějších letech podporovala nejrůznějšími benefity rodiny a instituce, které se snažili o zachování jazyka a učili původní jazyk novou generaci dětí, kteří již irsky nemluví.

Gallway není rozhodně místo plné památek a turistických atrakcí, přesto je to jedno z nejatraktivnějších míst v zemi. Lidé sem jezdí za neopakovatelnou atmosférou. Město plné mladých lidí a studentů nabízí na každém rohu ochutnávku pouličních umění. Divadlo, poezie, řada pouličních hudebníků a kejklířů, rušný denní i noční život v hospodách, barech a klubech, to je to, co sem lidi láká.

Hlavní dění se soustřeďuje do oblasti pěší zóny High Street. Veškeré toto dění vrcholí v červenci, kdy zde probíhá dvoutýdenní Galway Arts Festival. Jedná se o největší umělecký festival v zemi. Další mimořádnou událostí tohoto městečka je pak Festival ústřic, který tu můžete zažít v září (Galway Oyster Festival).

Za touto neopakovatelnou atmosférou se vám opravdu vyplatí sem zajet.

Clonmacnoise, Hills of Tara a Trim

Až se budete vracet do Dublinu z Gallway, rozhodně po cestě nevynechte tyto čtyři cíle – klášterní areál CLONMACNOIS, legendární místo irských králů HILLS OF TARA, hrad TRIM a MONASTERBOICE.

Clonmacnoise

Nejdůležitější irský klášterní areál, který najdete na vyvýšenině nad řekou Shannon. Datuje se do 6. století a byl centrem náboženství, učení, řemesel i obchodu. Jeho strategické místo umožnilo, že zde vzkvétal život i v období temna, kterým procházela většina Evropy. Sjížděli se sem učenci i světci. Místo působí mysticky, areál je opravdu velký a má i vnitřní expozici. Vstupné do objektu je 8 euro.

Hills of Tara

Místo, které najdete snad ve všech irských legendách. Tara byla v 2. a 3. století sídlem irských vládců a sloužila jako centrum politického vlivu a také k pohanským bohoslužbám. Její historie sahá do pozdní doby kamenné.

Na místě toho moc neuvidíte, jde v podstatě o travnaté vyvýšeniny s několika menhiry. Součástí je i 5000 let stará Mohyla rukojmí.

Nejhezčí pohled je z výšky, z dronu. Koupili jsme si zde pár pohledů, a tak můžete i vy nahlédnout, jak takové mystické legendární místo vypadá. Vstup na Hill of Tara je zdarma a suvenýry můžete nakoupit v návštěvnickém centru.

Hrad Trim

Středověká dominanta městečka TRIM je hrad, který se mimo jiné stal díky své rozloze a vzhledu jednou z kulis slavného filmu Statečné srdce s Melem Gibsonem v hlavní roli.

Hrad je největší anglo-normanským opevněním v Irsku. Jeho okolí můžete prozkoumat zdarma, komentovaná prohlídka s průvodcem stojí 5 euro.

Monasterboice

Monsterboice jsou zříceniny staroirského kláštera ze 4. století. Je to jedno z nejstarších raně-středověkých středisek vzdělanosti a zbožnosti, ale oproti ostatním obdobným komplexům je rozměrově nejmenší. Na celkem malém prostranství jsou dva kostelíky, hřbitov, 30 m vysoká okrouhlá věž a krásné a vzácné keltské kříže.

Národní parky

V rámci našeho výletu jsme navštívili několik národních parků v různých částech ostrova. Každý z nich byl v něčem wow a každý z nich nám dopřál řadu zážitků, některé úchvatné výhledy a jiné zase typicky irské počasí. Každopádně místní drsná příroda je něco, co prostě při návštěvě téhle ostrovní země chcete vidět. Nečekejte žádné vysoké kopce. Nejvyšší hora Irska, Carrauntoohil je nižší než naše Sněžka (1041 m)😊

Výstupy ale i tak mohou být náročné. Primárně jdete v podstatě od moře, takže od 0, převýšení je tedy často značné. Zásadním faktem je též to, že Irové rozhodně nejsou žádní turisté…my zmlsaní od nás z ČR skvělým turistickým značením, jsme byli  tak trochu  rozčarováni, když jsme při dotazu „kudy?“ dostali odpověď, „no nahoru, rovnou tudy“ přes vřes, kleč a kamení…cestu mezitím by člověk pohledal 😊

No a třetím faktorem je stále se měnící irské počasí. Je celkem běžné, že za dopoledne zažijete pařák, mlhu, déšť i silný vítr nebo dusno k padnutí. Na druhou stranu, právě tyhle tři věci dělají váš zážitek při cestě mnohem intenzivnější, atmosféru romantičtější a ta přirozeně drsná příroda vás prostě posadí na prdel.

Národní park Killarney

Hned druhý den po příjezdu, jsme se vydali do NP KILLARNEY, který byl založen jako úplně první národní park v Irsku a od roku 1982 je v UNESCO zapsán jako přírodní rezervace.

V oblasti najdete spoustu hradů a opatství, ale primárně sem lidí míří za soustavou zdejších jezer. Ta nejznámější jsou UPPER LAKE, MUCROSS LAKE a LOWER LAKE. Okolo jezer vede stezka, nechci napsat přímo turistická, ale v mapách je tak značena. Výchozím bodem je město Killarney, které je správním centrem oblasti.

U jezera Mucross Lake si můžete prohlédnou neoalžbětinské sídlo MUCROSS HOUSE. Panství lze navštívit v rámci organizované prohlídky, sami si ale můžete prohlédnout přilehlé zahrady. Pokud zvolíte procházku kolem jezer, po asi dvou kilometrech dojdete k vodopádu Torc Waterfall. Podél něj pak můžete vystoupat na přilehlé kopce a získáte krásný výhled na okolí.

My jsme se ale vydali na jinou trasu. Od Mucross Lake jsme vyrazili do hor směrem k MANGERTON MOUNTAIN (838 m.n.m.). Výstup byl poměrně náročný, a to především proto, že jsme to neodhadli a vzali si s sebou málo vody. Byl červenec a na tuto oblast a Irsko bylo opravdu horko. Teploty atakovaly 30 stupňů.

V první část cesty nás po kamenité stezce lemované kvetoucími vřesy a sukulenty dovedla k jezeru DEVIL’S PUNCH BOWL (Čertova mísa). Voda byla ledová, na koupání to moc nebylo, ale na osvěžení nohou a odpočinek bylo toto místo přímo ideální. Při každém otočení po cestě nahoru jsme se nemohli nabažit pohledu na otevírající se jezerní oblast a od Punch Bowl jsme měli Mucross Lake jako na dlani.

Od Devil’s Punch Bowl nás již čekal jen kratší kousek cesty, nejdříve po vrstevnici a pak další stoupání až k vrcholu Mangertonu. Tam jsme se tak trochu doplazili, splavení jak myši a totálně žízniví. Naštěstí cesta zpět nás zavedla ke krásnému potoku s průzračnou vodou, takže jsme byli zachráněni …no a taky poučeni, abychom příště pitný režim nepodcenili.

NP Connemara

Dalším národním parkem, který byste neměli při návštěvě parku vynechat je NÁRODNÍ PARK CONNEMARA. Najdete ho kousek od městečka Gallway.

Krajina Connemary je prošpikována jezery, močály a rašeliništi, které vévodí celé krajině pod pohořím Benna Beola neboli Dvanáct hor. Často tu bývá mlha a dost tady prší. Když jsme do Connemary přijížděli, bylo perfektní počasí, dokonce svítilo slunko. Na druhý den jsme měli naplánovaný výšlap právě do pohoří Dvanácti hor a moc jsme se těšili. Ale asi jsme se těšili až příliš, protože ráno jsme se probudili do totálního slejváku. Část party se rozhodla popojet dál autobusem a prozkoumat místní jezera a močály. Pár nás ale i přes nepřízeň počasí na trek vyrazilo. Doufali jsme, že se počasí umoudří.

Connemara je turistickými trasami téměř nepolíbená, stezky tu fakt nehledejte, tady platí, prostě nahoru…Vyrazili jsme a po asi 2 hodinovém stoupání v prudkém dešti, kdy nás postupně pohlcovala navíc ještě mlha, jsme to jednoduše vzdali. V tu chvíli nám přišlo zcela nesmyslné a zbytečné táhnout se v tomto počasí dalších x kilometrů s vidinou, že neuvidíme ani prd. Promočení na kost jsme začali sestupovat dolů a volali jsme našemu řidiči autobusu, zda pro nás přijede. K naší smůle jsme ale zjistili, že druhou skupinu odvezl na druhou stranu pohoří a naším směrem se už nebude vracet.

Takže jsme zůstali ve třech, ještě s jedním spolucestovatelem uprostřed národního parku a rozhodli jsme se stopovat. Nebylo by na tom nic moc zvláštního, kdyby tudy neprojíždělo auto asi tak jednou za 2-3 hodiny.

Při sestupu jsme narazili na milou chatu. Nahlédli jsme dovnitř velkým proskleným francouzským oknem a nechali se zlákat myšlenkou horkého čaje a ohřátí u plápolajícího ohně v krbu. Ovšem tahle naše myšlenka byla v naprostém rozporu s realitou….oheň a čaj v chatě sice byl, ale navíc ještě luxusní bílé kožené sedačky, kožešiny na podlahách a v křeslech distingovaní vystylovaní hosté chaty. Podívali jsme se po sobě a museli se začít smát. Ze všech částí našeho oblečení crčela voda, boty jsme měli obalené bahnem a byli jsme mokří na kost. Představa, že tam zaklepeme a narušíme tu idylku s prosbou o azyl, byla opravdu absurdní 😊

Otočili jsme se na podpatku a prostě se rozhodli, že když nic nepojede, vyrazíme podél silnice k našemu kempu zpět pěšky. Ale víte co? Prostě jsme klikaři….během asi 20 dalších minut jsme si stopli to jediné auto, co tu zrovna projíždělo. Nejdříve jsme se trochu lekli, že ho ukradli, protože ve chvíli, kdy jsme si chtěli hodit mokré batohy do kufru, paní nám s omluvou oznámila, že neví, jak má otevřít kufr 😊 Záhy jsme zjistili, že se jedná o starší manželský pár z Francie, který v Connemaře tráví dovolenou a auto je z půjčovny….cedulka „jezděte vlevo“ na předním skle toho byla důkazem.

Nechali jsme se odvézt do městečka CLIFDEN, kde jsme uschnuli, posilnili se polévkou a Guinnessem a pak jsme vyrazili pěšky zpět ke kempu. To, že jsme cestou zpět znovu totálně zmokli a že jsem večer musela vyrazit do hospody v kalhotách, které jsem si vycpala na zadku ručníkem, protože jsem prostě už žádné jiné suché neměla a nestihly uschnout, raději víc komentovat nebudu 😊

NP Burren

Dalším národním parkem, který jsme navštívili, byl NP BURREN. Jde o poměrně nehostinné místo, z irštiny se jeho název překládá jako „kamenité místo“. Celý park je v podstatě velká plocha ze zvrásněného vápencového masivu, který se svažuje do oceánu.  Rozloha parku je zhruba 500 km čtverečních. Tato zvláštní krajina na březích Atlantiku se tvořila už od dob karbonu a místy je vápencová vrstva silná až 800 m.

Typické pro oblast jsou velké nepravidelné vápencové bloky nebo-li chodníky, které oddělují trhliny. Celá oblast vznikla ústupem ledovce před 10 000 lety a vlivem eroze a klimatických podmínek. V celé oblasti se nachází velké množství jeskynních komplexů.

Při naší návštěvě zde bylo zase super typické irské počasí, pršelo tak, že i dobytek se schovával pod stromy, nicméně to nebránilo některým nadšencům se v neoprenu ponořit do vln Atlantiku a řádně si zasurfovat 😊

Pounabrone Dolmen

Našim hlavním cílem zde bylo vidět POULNABRONE DOLMEN. Jde o jednu z nejvíce fotografovaných památek Irska a především významné obřadní místo z doby neolitické.

Portálový dolmen, tzv. vstupní mohyla je tvořena balvanem o váze asi 5 tun, který je podepřený dalšími vztyčenými kameny. Celek dolmenu má asi 9 m hlubokou pohřební komoru, jejíž předek je obrácen k východu. Archeologické práce ukázaly, že toto pohřebiště uchovávalo 16 –22 dospělých a 6 dětí včetně jejich osobních věcí. I když jsme se tu nezdrželi dlouho, byl to silný zážitek.

Sice se nedá dostat až přímo k dolmenu, stejně jako u Stonehenge, je až přímo k němu z důvodu ochrany, vstup zakázán, ale ten pocit, že se díváte na něco tak neuvěřitelně starého, co sloužilo jako posvátné místo a hrobka lidem v pravěku, je hodně těžko popsatelný, ale moc bych vám všem přála ho zažít.

Až se budete vracet z národního parku, tak určitě přibrzděte v městečku KILFENORA. Je to moc hezké a milé místo a stojí za návštěvu. Doporučuji zajít do některé z hospůdek a ochutnat nějakou místní specialitu, např. Sea chowder. Jde o polévku s mořskými plody a zeleninou, která má naprosto delikátní chuť 😊

NP Wicklow Mountains

Na závěr cesty při přejezdu ze západu ostrova do Dublinu jsme navštívili ještě velmi známý a oblíbený národní park WICKLOW MOUNTAINS. Je asi do hodinu jízdy autem od Dublinu, takže i pokud přiletíte do Irska na kratší dobu, tak se vám vyplatí sem zajet. Je to krásné místo.

Pohoří Wicklow Mountains patří k nejvyšším v zemi. Je charakteristické strmými srázy, hlubokými ledovcovými údolími i vrcholovými plošinami a má velmi horský charakter. Ačkoliv je takový kousek od Dublinu, najdete zde divokou přírodu a atmosféru místního parku zachytil ve svých básních dokonce i Thomas Moore. Parkem vede také panoramatická silnice „Military Road“ okolo které se nachází významná ložiska rašeliny.

Mimo přírodu zde můžete obdivovat také středověký klášter Glendalough.

My jsme si zde udělali parádní výšlap. U kláštera se nachází návštěvnické centrum a je zde také parkoviště. Odsud si pak udělejte trek okolo Lower Lake a dál k Upper Lake. Cestu můžete pojmout jako okružní a nebo se od Horního jezera vrátíte zpět.

Dublin

Závěr našeho výletu jsme strávili v DUBLINU. Tato irská metropole vás pohltí svou atmosférou. Tepající živé město nabízí památky a historii, ale především temperamentní noční život v líbezných hospůdkách a barech. Hlavně večer ožívají ulice a přilehlé podniky uměním pouličních muzikantů a hlaholem turistů spokojeně popíjejících nejrůznější druhy piv a whiskey.

Navštívit se určitě vyplatí nejstarší bar v Dublinu Temple Bar Pub, který najdete na známé třídě Temple Bar u řeky. Okolí je protkáno řadou dalších hospod s živou tradiční hudbou a typickou irskou kuchyní. Je domovem i české hospody The Czech Inn, kde si můžete od roku 2006 pochutnat na českých specialitách a dát si třeba Plzeň, pokud by se vám po ní moc stýskalo 🙂

Pokud byste se chtěli dozvědět něco víc o lahodném černém moku Guinness, tak určitě navštivte Storehouse- muzeum, kde se dozvíte vše o historii tohoto proslulého nápoje.

Jste-li milovníci historie, určitě si udělejte zastávku u Dublinského hradu. Jeho budova je dodnes využívána irskou vládou k nejrůznějším reprezentačním akcím.

A až budete mít dost ruchu města, stačí zaběhnout do některého z parků či zahrad. Jeden z nejhezčích je historický park Phoenix, jehož hlavní atrakcí jsou daňci.

V Dublinu jsme naše putování po Irsku zakončili. Užili jsme si tady nezapomenutelných 14 dní a i když naše návštěva proběhla již v roce 2006, naše vzpomínky na tuto krásnou zemi s nespoutanou přírodou, milými lidmi a živoucími tradicemi rozhodně nevybledly.

Něco málo praktických informací o dopravě, ubytování, kempech či o typických jídlech a suvenýrech se brzo budete moci dočíst v mém dalším připravovaném článku 🙂

Nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno líp. Pokud se vám moje články líbí, můžete mě sledovat i na sociálních sítích pro víc inspirace nebo se přidejte do mé FB skupiny Cestuj s úsměvem, šikovně a s úsporou, kde získáte nejen inspiraci, ale také spoustu tipů na travel vychytávky a cestovatelské know-how a především podporu komunity stejně smýšlejících lidí. Srdečně vás do skupiny zvu.