Ať si prší, ať si leje. Jak si užít Porto i v dešti!

Portugalsko! Už dlouho je na mém pomyslném bucket listu, a tak když vloni letecká společnost EasyJet spustila přímé lety z Prahy do Porta, byla jen otázka času, kdy přistanou nějaké mé letenky v jejich nákupním košíku. A protože byl zrovna podzim a řešila jsem vánoční dárky, volba byla celkem snadná. Co lepšího nám můžu dát jako vánoční dárek než letenky a další cestu plnou zážitků? A tak jsem koupila dvě letenky manželovi pod stromeček a zároveň sobě jako narozeninový dárek. Hurá, letíme na portské!

Nevím, jak to máte vy, ale já se většinou před nákupem letenek někam mimo sezónu snažím zjistit, jaké je tam v tu dobu počasí, abych nebyla pak úplně nepříjemně překvapená. Březen v Portugalsku za posledních několik let dle dohledatelných informací na webu, byl víceméně slunečný a již se zanedbatelným množstvím srážek. Prší prý hlavně v zimě. Vůbec jsem si nepřipouštěla variantu, že by nemělo být hezky. Zatím nám to vždycky na našich cestách vyšlo a není důvod, aby to tak nebylo i tentokrát.

Zhruba týden před odletem mrknu na předpověď a málem mě kleplo! 8 stupňů, vítr na hranici vichřice a témě 40 mm vody v úhrnu za jeden den. Jako že, cože? Tak já se letím „ohřát“ do Portugalska a bude tam povodeň? Ale víte, co se říká, zážitek nemusí být krásný, musí být hlavně intenzivní a to by se nám zajisté splnilo 🙂

Celý týden jsem se uklidňovala, že se to ještě změní. No zlepšilo se to, ale nezměnilo, sice už nám nehrozila povodeň, ale že nás pořádný celodenní déšť nemine, začínalo být téměř jisté. Holt jsme si protentokrát vytáhli černého Petra. Do příručáku jsem poprvé hodila i mou pláštěnku a vydali jsme se vstříc intenzivním zážitkům, však víno se dá pít i za deště, ne?

3,5 hodinový let utekl jako voda a uvítalo nás večerní deštivé Porto. Přesto náš první dojem byl velmi přívětivý. Z letiště jsme jeli rovnou k ubytování, které jsme si zamluvili v samotném historickém centru asi 2 minuty chůze od nádraží Sao Bento, což byl velmi strategický krok pro prozkoumávání města.

O dopravě do Porta i po městě, o našem ubytování a o výhodách tzv. Porto Card jsem sepsala všechny informace do jednoho samostatného článku.

Večerní nasvětlené domy, blýskající se ulice po dešti a i v pozdních večerních hodinách otevřené kavárny a bistra s, na tuto hodinu, neobvyklým výběrem čerstvých baget, pečiva a skvělé kávy, v nás okamžitě vyvolal pocit, že jsme tady správně a že si to tu zamilujeme.

Prší, prší, jen se leje

Budíme se do šedého zataženého dne, poprchává…Cha, tak to nebude taková hrůza, jak tvrdí předpovědi. Ehmmm, no naše středa by se dala jednoduše popsat hláškou z filmu „Na samotě u lesa“, kdy pan Kemr sedící na lavičce u své chalupy laxně poznamená: „Chčije, chčije a chčije!“ No a nám do toho ještě fučí a fouká a vane a rozhodně to není vlídný jarní vánek. Jedno pozitivum ale přece jen nacházíme…je příjemně teplo, z čehož máme upřímně radost, protože kombinace déšť vítr a zima je mnohem horší než jen déšt a vítr.

Plni odhodlání snídáme venku pod slunečníkem v jednom z bister naproti nádraží. Nejsme z cukru, to půjde. Snídaně je luxusní, káva též a koláček Pastel de Nata božský. U nádraží je frmol, turisté se choulí do svých bund a s plnou vervou bojují s větrem, který jim v jednom kuse obrací deštník vzhůru nohama. O.k., tak deštník ne…navlékáme pláštěnky a vyrážíme vstříc městu.

Porto nás baví se vším všudy! Hodně jsem o něm četla, těšila jsem se sem a absolutně mě nezklamalo. Kachličky všude….. hele jako fakt všude, nejen v centru, na kostelích a těch historických budovách, ale na periferii na rodinných domech a dokonce i na bytových domech…. Panelácích! Jako chápete, jaká to musí být pakárna obkládat? Sen každého obkladače a pokrývače tohle… fakt 🙂

Portugalci jsou úžasně milí, usměvaví, laskaví. Každý nám má snahu pomoci, i když vůbec nemluví anglicky a my zase portugalsky ani španělsky. Vždycky to ale klapne. Oproti Itálii a Španělsku se mi tu zdá nesrovnatelně čisto. Je tu celkem levně, pokud nejíte přímo na nábřeží Douro a nevadí vám se zatoulat trochu mimo centrum. Jídlo, to je tady tedy kapitola sama pro sebe, a tak k tomuto tématu chystám také samostatný článek.

Má top místa

Při plánování cesty do Porta jsme si tentokrát nedělala klasický itinerář. Měla jsem vytipovaná místa, kam se chci podívat, ale i s ohledem na proměnlivé počasí, jsme se shodli, že program budeme přizpůsobovat a měnit dle nálady a situace.

Středa byla opravdu maxi upršená a šedivá. Naše první kroky vedly hned po snídani do vstupní nádražní haly. Nádražní budova má venkovní architekturu v podobě Beaux -arts stylu, který vynikne především večer v záři reflektorů. Mně osobně se budova líbila víc večer a v noci než ve dne, ale interiérová část mě okouzlila na první pohled.

Nádraží SAO BENTO

Je to jedno z nejhezčích nádraží v Evropě. Na podzim jsem měla možnost vidět překrásné nádraží v belgických Antverpách. Velikostí a monumentálností se mu to portské nevyrovná, ale designem interiéru rozhodně ano.

Nádraží bylo otevřeno v roce 1916 a slouží k pravidelné, především té příměstské železniční dopravě. Jak již jsem zmínila, má velmi dobrou polohu uprostřed historického centra města, je obklopeno řadou bister, kaváren a restaurací. Přímo u nádraží je též stanice metra se stejným názvem a hned naproti budově najdete velké informační centrum, kde vám milé slečny se vším poradí 😊

To, co dělá nádražní budovu ovšem ojedinělou…to je její interiér vstupní haly. Tisíce modrobílých azulejos (*ozdobné keramické kachličky typické pro oblast Portugalska), je jich tu okolo 20 tisíc a zabírají plochu přes 550 m². Poskládány jsou do mozaiky znázorňující výjevy z portugalské historie i dějin železnice v Portu.

Z nádraží se pohodlně dostanete do okolních měst jako je Coimbra, Guimaraés, Braga či Aveiro.

Jízdenky si můžete zakoupit v automatu na nástupišti nebo v pokladně, která je tak trochu schovaná 😊 Najdete ji v pravém rohu vstupní haly. Nádraží je velmi přehledné a nemáte se kde ztratit.

Tour de „kachličky“

Azulejos – keramické glazované kachličky jsou v Portu opravdu všude, kam jen oko dohlédne. Než si na ně člověk zvykne, má potřebu je stále dokola fotit 🙂 Mě osobně se nejvíce líbí právě ty původní modrobílé. Jdete po ulici okolo zdí kostela a očima čtete z dokonale poskládaných kachliček příběhy. Příběhy města, lidí i víry. I když nejsem v pravém slova smyslu věřící, vždy se snažím v každém místě, které navštívím, zajít do kostela. Obecně mám tu posvátnou atmosféru a auru, kterou sakrální stavby mají, ráda. Navíc mám pocit, že jsem tu blíž všem, kteří už mi ze života odešli a vždy tu pro ně zapaluji svíčku.

V Portu to nebylo jinak. Jednou z našich prvních zastávek byla Kaple sv. Kateřiny.

CAPELA DAS ALMAS

Až budete hledat informace, kam se zajít v Portu podívat a jaké památky se ve městě nacházejí, jisto jistě na vás vyskočí informace o návštěvě kaple Sv. Kateřiny.

Když mi někdo řekne, že se jde podívat na kapli, vyvstane mi na mysli taková ta malá bílá kaplička s oltářkem a malým křížem někde na kopci nebo v zapadlé vesnici či v lese. To se ale Kaple sv. Kateřiny v Portu absolutně netýká! Tahle sakrální stavba v samotném historickém centru Porta je svou velikostí spíše kostelem než kapličkou. Najdete ji pod různými jmény a to jako Santa Catarina nebo Santo Ildefonso a také jako Capela das Almas.

Původně na jejím místě stála malá dřevěná kaple a do nynější podoby ji nechali přestavět františkáni, bratrstvo Irmandade das Almas a klarisky od sv. Kláry. Kaple přitahovala spoustu věřících a v 19. století proto musela být znovu rozšířena.

To, čím je tato stavba tak ojedinělá, je zřejmé na první pohled 😊 Její exteriér je tak výjimečný, že stavbu prostě nepřehlédnete, i kdybyste chtěli!

I když nejste věřící a všechny kostely vás totálně prudí a přecházíte na druhou stranu ulice, jakmile vás tam někdo chce zase táhnout, protože je potřeba se podívat dovnitř po sto padésáté deváté na další oltář a varhany 😊, sem prostě hypnotizovaně zamíříte a tu křižovatku přejdete, i když jste původně chtěli jít úplně někam jinam 😊

Capela das Almas je výjimečná tím, že je modrobílými glazovanými kachličkami obložena opravdu celá.

Do 19. století byla jako většina jiných památek ve městě pouze bíle omítnuta a až v roce 1929 pokrylo jejích 360 m2 venkovních zdí neuvěřitelných 15947 kachlí! Jejich autorem je Eduardo Leite a byly vyrobeny v lisabonské keramické továrně Lamego. Na azulejos jsou zachyceny výjevy ze života sv. Františka z Assisi a sv. Kateřiny.

Kromě kachliček vás na hlavním průčelí zaujme krásný a propracovaný barokní portál a pozoruhodné je i průčelní okno s vitráží.

Má fotka ve svítivě červené vlající pláštěnce je v kontrastu s tímto úchvatným exteriérem vskutku nezapomenutelná 😊 😊 …ještě že je to z dálky a není vidět můj výraz….toho deště a větru bylo skutečně až až….a udržet jakoukoliv „fazónu“ a upravenou vizáž bylo zcela nemožné 😊

Déšť sílil a my se proto rozhodli, že se přesuneme někam „pod střechu“, a tak jsme rovnou od kaple zamířili na další místo, které doporučuji v Portu nevynechat, na tržnici Mercado do Bolhao!

MERCADO DO BOLHAO

Miluji tržnice na jihu Evropy, nejen pro bohatý sortiment, ale především pro atmosféru, kterou většina tržišť na jihu Evropy oplývá a Balhaó rozhodně není výjimkou. Tohle mi v ČR vážně chybí.

Tržnice sídlí v monumentální budově v neoklasicistním stylu, která pochází z roku 1914 a vznikla na místě původního tržiště, které tam bylo už od roku 1839. Najdete ji v samém centru Porta, kousek od stanic metra Trinidade a Aliados. Je otevřená denně od 7 do 17 hodin.

Tohle místo je ráj pro všechny milovníky jídla. Vše čerstvé, voňavé, lokální, chutné a za úplně normální neturistické ceny. Chodí sem nakupovat i místní, postávají u stánků, povídají si, bodře se zdraví a vítají.

Ochutnat tu můžete nejrůznější druhy ovoce a zeleniny. Jsou tu parádní pekárny i řeznictví, kde kromě masa a uzenin, nakoupíte i luxusní pršut (1 kg za 180€!).

Seženete zde koření, luštěniny, sýry, sardinky, konzervy, houby, čaje, kávu, květiny a v neposlední řadě i mražené či čerstvé ryby a mořské plody, čokoládu a alkohol. Ochutnat můžete i prvotřídní víno z oblasti Douro.

Některé stánky nabízí též nepotravinové zboží jako jsou látky či potřeby pro domácnost, porcelán a keramiku, vše v místním designu alá modrobílá kachlička.

Na chvíli jsme postáli u vinného stánku a ochutnali skvělé červené víno. Majitel byl tak milý, že bychom tam mohli postávat a popíjet hodiny. Nabídl nám na ochutnávku též likér Ginjinha, někdy též jen Ginja. Je tmavě červené barvy, vyráběný z višní a podává se buď v malých sklínkách nebo (a to bylo i v našem případě) v jedlých čokoládových kalíšcích.

Bylo to naprosto lahodné, opravdová dobrota, čokoláda totiž skvěle doplní tu chuť třešňového likéru…. Alá naše višně v čokoládě, jen tohle je mnohem delikátnější, v chuti jemnější, ale zároveň silnější, co se poctivé porce alkoholu týče, určitě vyzkoušejte, na tento nápoj narazíte nejen v Portu, ale jinde v Portugalsku.

Ze stánků s ovocem a zeleninou tu přechází zrak. Všechno krásně zralé, voňavé a čerstvé. Prostě a jednoznačně návštěvu MERCADO do BOLHAO lze jedině doporučit.

CAIS DA RIBEIRA

Spokojení po sklínce vína a s plným břichem jsme se přesunuli do nejromantičtější části města, kterou je kouzelná a vyhledávaná čtvrť u přístavu na břehu řeky Douro, Ribeira, což v překladu znamená něco jako „říční čtvrť“.

Tohle místo přitáhne všechny na procházku, toulání se po nábřeží a večeři se skvělým portským. Úzké uličky plné kamenných a pastelově zbarvených domků, které stoupají strmě od řeky vzhůru, lákají všechny k objevování těch nej zákoutí Porta. Středem čtvrti je Praça da Ribeira a na ní navazuje Cais de Ribeira. Počítejte s tím, že ceny jídla a pití jsou tu vyšší, turistické, ale ta atmosféra je úžasná. V nabídce jsou skvělé mořské plody či ryby a samozřejmě i další tradiční portugalská kuchyně.  Večeře se tu začínají servírovat až kolem 19 hodiny.

MOST PONTE DE LUÍS I.

Čtvrť Ribeira je spojená s městem Vila Nova de Gaia mostem, který uvidíte na všech pohlednicích a turistických prospektech Porta. Jde asi o nejvíc fotografované místo ve městě.

Známý most Ponte De Luís I. je hlavní dominanta centrální částí portugalského města Porto a na první pohled poznáte, čí architektonické pero se na něm podepsalo. Ale ačkoliv se v mnoha zdrojích dočtete, že jeho autorem je slavný Gustav Eiffel, není tomu tak, Eiffel ho nenavrhl. Byl to jeho spolupracovník a spoluzakladatel Eiffel Company, architekt Théophil Seyring, který s Eiffelem úzce spolupracoval.

 Z mostu je úchvatný výhled na obě stany řeky Douro, jejíž oba břehy – nábřeží Ribeira s přístavištěm Rabelo a Vila Nova de Gaia se střechami vinných sklepů – spojuje. Pokochat se tu můžete i dechberoucími západy sluníčka…tedy pokud vám zrovna nelije jako nám a vše, co je ještě trochu vidět, se ztrácí v jednolité šedi mračen ☹

Most je železný, obloukový, dvoupodlažní a o zasvěcený byl vládci II. poloviny 19. století Ludvíkovi I. Portugalskému.

Dvoupodlažní železná konstrukce měří 172 m a výška mostu je téměř 45 m. V horní části mostu jezdí metro (linka D) a je zde prostor pro cyklisty i chodce na obou stranách mostu. Spodní část je vyhrazena pro auta, autobusy, motorky a náhradní soupravy metra.

Při naší návštěvě se spodní část zrovna opravovala a most byl dole pouze průchozí pro pěší.

Most byl otevřen v roce 1886 a byl ve své době nejdelším mostem tohoto typu na světě.  Jeho stavba byla započata hlavně protože vedlejší most Ponte de Pensil již nestačil rostoucímu provozu.

Je to fakt parádní stavba, most působí monumentálně, ta obrovská masa železa a tisíce hodin práce při jeho tvorbě.

Pokud přejedete most linkou metra D a vystoupíte hned za mostem na stanici Jardin de Morro u stejnojmenného parku, naskytne se vám zde na něj opravdu moc pěkný pohled.

V této části je i výstupní stanice lanovky Teleférico de Gaia /která jezdí ze spodní části na břehu ve čtvrti Vila Nova de Gaia. Mně přišla lanovka tak trochu úsměvná….je totiž relativně nízko a mnohem lepší pohled na město se nabízí z mostu samotného či od kláštera Serra do Pilar, který se tyčí na vysokém útesu nad řekou Douro a je na dohled hned naproti Jardin de Morro. Navíc částka 7 euro za jízdenku v kabině lanovky, která trvá pár minut, se dá utratit, myslím, mnohem lépe 😊 za tu cenu máte třeba 3 skleničky skvělého portského vína…..my měli jasno, projížďka lanovkou se nekonala 😊 😊

KLÁŠTER SERRA DO PILAR

Přestože výhled od Jardin De Morro stál v tom počasí za houby, rozhodli jsme se, že se ještě podíváme ke klášteru Serra Do Pilar, který leží na vysokém útesu nad řekou Douro a je hlavní pamětihodností čtvrti/města Vila Nova de Gaia. V té chvíli jsme ovšem netušili, že těch pár desítek výškových metrů rozdílu způsobí, že téměř „odletíme“ jako supermani v červené a modré pláštěnce do nenávratna 🙂

Byla to opravdu velká zábava, vyfotit cokoliv tak, aby v každém koutě nebyl vlající kus našeho ochranného oděvu či náš přikrytý obličej 🙂

Za normálních klimatických podmínek je odsud ten nejhezčí výhled na Douro, most Ludvíka I. i na Porto samotné, a to především na jeho krásnou část nábřeží Ribeira. Hlavně ten západ sluníčka tady musí být opravdu kouzelný, …..ještě že máme bujnou fantazii a umíme si to představit.

Klášter byl díky své strategické poloze v historie opevněn a využíván i vojenskými posádkami. Svému původnímu účelu již od roku 1910 neslouží. Jeho hlavní dominantou je kruhový kostel.

Pro milovníky památek, co ještě navštívit?

KATEDRÁLA SÉ DO PORTO

Jde o jednu z nejstarších památek ve městě, římskokatolickou katedrálu na vrchu města tyčící se nad řekou Douro. První románská stavba na tomto místě vznikla již v roce 1147 v původním gotickém stylu, později byla dostavěna v barokním stylu, až o 600 let později.

Sé Do Porto patří mezi největší katedrály v Portugalsku. V přilehlém biskupském paláci ve venkovních arkádách najdete gotickou křížovou chodbu s typicky modro-bílými azujelos. Interiéry jsou barokní a bohatě zdobené.

Mně osobně se líbila katedrála a její okolí především v noci, kdy byla krásně osvětlena. Vstup do ní je zdarma a je otevřena od 9 do 18:30 hodin. Pokud chcete navštívit i přilehlý klášter, zaplatíte 5 euro.

IGREJA DOS CLÉRIGOS a TORRE DES CLÉRIGOS

Barokní kostel s přilehlou 76 m vysokou věží. Věž nebo zvonici uvidíte téměř ze všech míst v Portu a je zároveň nejvyšší kostelní věží v Portugalsku.  Zdobí ji 49 zvonů a na vrcholu věže je veřejně přístupná vyhlídka, na kterou jsme se vyšplhali po zdolání 245 schodů. Při cestě nahoru si můžete prohlédnout zvonici a místo, kde zvoník ovládá jednotlivé zvony a může tak hrát zvonkohru dle svého výběru 😊 Vypadá to trochu jako něco mezi piánem a varhany. Zvony se ovládají šlapkami i klapkami.

Kostel má typickou portugalskou architekturu (černý sopečný kámen kombinovaný s bílou omítkou). Původní zmínka o bratrstvu Kleriků, kteří zde působili, spadá do roku 1707. Věž nejdříve sloužila jako obranná a střílelo se z ní, poté sloužila jako maják a později jako zvonice.

Do samotného kostela je vstup zdarma, pokud ale chcete na věž, je nutné si koupit vstupenku. Stojí 8 euro a v ceně je i prohlídka kostela. S turistickou kartou Porto Card je zde 25% sleva na vstup. Ideální je rezervace vašeho času návštěvy na oficiálním webu – Torre dos Clérigos (torredosclerigos.pt)

Před zavíračkou vás ale pustí i bez rezervace jako nás 😊

Hned dole pod věží je zastávka historické tramvaje. V Portu jezdí tři linky a projížďka je určitě hezký zážitek. Nám se ji nepodařilo ani jednou vidět, ani se svézt….až jsme to vyhodnotili, že zřejmě kvůli stavební úpravám ve městě je mimo provoz, ačkoliv nikde zmínka o tom k dispozici nebyla. Nicméně stavba vedle přes koleje, a tak je to velmi pravděpodobné. Více o jízdním řádu a cenách píšu v článku Porto prakticky. Doprava, ubytko a vše co potřebuješ vědět. – *zveřejněn bude v nejbližších dnech

IGREJA DO CARMO

Další ze sakrálních staveb v Portu, kostel, který leží na náměstí Praca Gomes de Teixera, kousek od portské University a nedaleko Torre dos Clérigos. I zde můžete nastoupit na historickou tramvaj.

Za návštěvu stojí určitě též Episkopální palác a zahrady Palácio de Cristal nebo Národní muzeum Soares de Reis, které jsme my již navštívit nestihli.

Pokud si pořídíte Porto Card, získáte také vstup do několik muzeí zdarma a do dalších objektů a památek slevu od 5 do 30 procent.

KNIHKUPECTVÍ LIVRARIA LELLO

Hned druhý den ráno nás potěšilo, že počasí se trochu umoudřilo. Po skvělé snídani jsme vyrazili opět do města a prví zastávkou bylo Livraria Lello.

Pokud jste milovníci Harryho Poterra, tak sem se určitě budete chtít podívat. Všichni jeho milovníci „proudí“ do tohoto kouzelného knihkupectví, alespoň podle počtu návštěvníků bych tomu věřila.

Jde o jedno z nejstarších knihkupectví v Portugalsku, pochází z roku 1881. Najdete ho nedaleko Torre dos Clérigos v krásném historickém domě. Nejbližší zastávka metra je Sao Bento nebo Aliados, cca 300 m od knihkupectví.

Je oblíbené především díky svému interiéru a točitému dřevěnému schodišti s červenými lakovanými schody i nádherně zdobenými stropy z vyřezávaného dřeva. Schodiště a interiéry knihkupectví se staly předmětem dohadů o tom, že sloužilo jako předloha autorce Harryho Pottera J. K. Rowling při psaní jejich knih. Ačkoliv to přímo sama paní Rowlingová vyvrátila při návštěvě Porta, mýty o tom kolují dál a knihkupectví je díky tomu velmi vyhledávaným cílem.

Nutno říct, že je opravdu krásné a velmi zdobené. Světlo do něj proudí 8×3 m velkým oknem z barevného skla. Najdete zde celou řadu titulů v různých jazykových mutacích od naprosté klasiky po novinky a moderní knihy. Jules Verne, Jana Eyer, Stendhal, Dostojevski, ale i Charles Bukovski nebo židovská či arabská literatura ….pro každého dle jeho libosti. Velká část knihovny je věnována Malému princi včetně nejrůznějších „merch“ výrobků.

Vstup do knihkupectví je zpoplatněn částkou 5 euro za osobu a je to cílené zpoplatnění, které má sloužit k regulaci návštěvnosti. Vstupenky kupujete na konkrétní čas a pokud si zde koupíte knihu, částku za vstup vám odečtou. Návštěva za ty peníze rozhodně stojí.

Jen upozorňuji na to, že jde o 3. nejnavštěvovanější místo v Portu a neustále je tu mraky lidí a fronty.

Pokud se jim chcete alespoň malinko vyhnout, kupte si vstupenky hned na otvíračku, na 9:30 hodin a buďte tu už v 9 hodin. To vám zaručí alespoň na prvních pár desítek minut, že budete mít knihkupectví plus minus pro sebe a v klidu si uděláte pár fotek a videí. Během 20 minut je knihkupectví naprosto plné a celý den tam pak již proudí davy.

Vstupenku si koupíte a čas zarezervujete zde: Ticket-Voucher (livrarialello.pt)

ATLANTIK, PLÁŽE, MAJÁKY

Vyčasilo se, dokonce se přes mraky snažilo vykouknout i sluníčko a to byl jasný signál k přesunu na pobřeží. Když letíte do Portugalska, je přece jasné, že musíte aspoň na skok k Atlantiku! Já miluji moře a oceán …a taky hory a nejlepší je, když je to v kombinaci 😊

Vůbec mi nevadí, že je zima a nemůžu se koupat. Jen ten pocit, že můžu stát a dívat se na tu burácející nádheru, tříštění vln, cítit slanou vůni ve vzduchu, sbírat mušle v písku a slyšet hulákaní racků nad hlavou, to je pro mě slast a nabíječka.

Jsem narozená ve vodním znamení a vodu prostě miluju, to v sobě nezapřu. Nespoutanost oceánu mě fascinuje. Stejně tak jako vysoko v horách mezi majestátními štíty velikánů si i u bouřícího oceánu, kdy sleduji jednu obří vlnu tříštící se o pobřeží za druhou, uvědomuji tu naši malost oproti přírodě. Je tak úchvatná a dechberoucí, všechny problémy, které mi v tu chvíli přijdou na mysl, mizí v nenávratnu společně s každou jednou kapkou, která se vpije do písku.

Takže i kdyby trakaře padaly, prostě bylo nutné, zajet k oceánu 😊 Naštěstí se počasí ve čtvrtek umoudřilo, bylo příjemně teplo, přestalo pršet a odpoledne dokonce na chvíli vysvitlo slunko. Naše návštěva u Atlantického oceánu tak byla třešinkou na dortu portského tripu 😊

K oceánu se z Porta dostanete normálně MHD, můžete jet metrem a pak autobusem nebo rovnou busem s přestupem či přímo, záleží, odkud vyrážíte. Z centra Porta jste tam nejdéle do hodiny. Skoro na pobřeží vás zaveze i historická tramvaj č. 18.

Naše první zastávka byla na Praia do Molhe. Vybrala jsem si ji proto, že okolo ní vede krásná promenáda, která mě zaujala na fotkách a v recenzích. Autobus ještě předtím stavěl na zastávce u Mořského akvária, kde byla též super vyhlídka na bouřící Atlantik.

Největší městskou pláží je Praia de Matosinhos. Je nejživější a je hlavním turistickým magnetem. V její bezprostřední blízkosti se nachází řada barů a restaurací a dáte si tu skvělou mořskou kuchyni.

Naší další zastávkou byl maják Farolim de Felgueiras. Kousek od něj je moc hezká palmová promenáda.

Sednete si na zídku a prostě jen tak pozorujete to parádní představení. Tu obří síla vody a vln, je to až mystická podívaná….vítr ve vlasech, absolutní přítomnost, klid v duši a obrovská vděčnost za tu chvíli…..to jsou mé pocity z návštěvy jednoho celkem běžného nevýrazného majáku na pobřeží Atlantického oceánu v Portugalsku. Pro  někoho možná jen mávnutí ruky, pro mne vzpomínka na celý další život, která se mi vybaví s vyslovením slov Porto, Portugalsko, Atlantik 😊 Díky, že můžu!

Tip: pokud byste měli více času se v této oblasti pohybovat, navštívit můžete i pevnost Fortaleza de Sao Joao da Foz. Vstupné do vnitřních hradeb je zdarma. Pevnost dlouhá století chránila vjezd do portského přístavu.

Samozřejmě jsme nevynechali ani návštěvu vinného sklípku s ochutnávkou portského vína a i vám doporučuji tento zážitek rozhodně nevynechat. Mrkněte, jak jsme se měli a co jsme ochutnali! Ochutnávka vína a vinné sklepy Ferreira.

Porto byla prostě láska na první pohled. Vyšplhalo okamžitě do výšin mého pomyslného žebříčku oblíbených míst! Tři dny plné chutí, vůní a radosti.

Taky vás láká poznávat svět a objevovat nová místa? Chcete si užít navštívená místa na maximum a podle sebe? Když zavřete oči, vidíte se se sklínkou v ruce v některé z Evropských zemí? Ale nenašli jste zatím odvahu vyrazit na cestu na vlastní pěst bez cestovky? Pak pro vás mám řešení. Stáhněte si můj e-book „7 kroků pro cestovatele začátečníky“, který vám pomůže na tuto cestu vykročit. Bez stresu, s úsporou a s úsměvem 🙂 Těším se, až se na některé z cest potkáme!

Nezapomeňte, že s úsměvem jde všechno líp. Pokud se vám moje články líbí, můžete mě sledovat i na sociálních sítích pro víc inspirace nebo se přidejte do mé FB skupiny Cestuj s úsměvem, šikovně a s úsporou, kde získáte nejen inspiraci, ale také spoustu tipů na travel vychytávky a cestovatelské know-how a především podporu komunity stejně smýšlejících lidí. Srdečně vás do skupiny zvu.